Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1458/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUD. Václavy Dudy ve věci žalobkyně Z., příspěvkové organizace státu, zastoupené advokátem, proti žalovanému D., občanskému sdružení, zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 730.537,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2005, č. j. -69, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. prosince 2004, č. j. -48, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 730.537 Kč s 8 % úrokem z prodlení z této částky od 22. 8. 2000 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.), řízení do částky 20.000,- Kč zastavil (výrok III.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2005, č. j. -69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení, zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný (objednatel), který organizačně zajišťoval akci nazvanou „5.World IRU Congress“, a žalobkyně (ubytovatel) uzavřeli na základě písemné objednávky smlouvu o ubytování podle a násl. , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“) za účelem ubytování účastníků této akce v době od 27. 7. do 2. 8. 2000. Účastníci se dohodli na způsobu financování, s tím, že po skončení akce bude vystavena faktura a bude zaslána žalovanému. Dne 29. 7. 2000 se žalovaný s žalobkyní písemně dohodl o cenovém navýšení. Žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou poskytla žalovanému objednané služby a za ně dne 8. 8. 2000 vystavila žalovanému fakturu č. 212000 na částku 730.537,- Kč se splatností do 21. 8. 2000. Žalovaný přes upomínky tuto částku nezaplatil. Odvolací soud tak uzavřel, že žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost zaplatit žalobkyni cenu za ubytování a služby s ním spojené ( obč. zák.). Nepřisvědčil námitce žalovaného, že smlouva je neplatná, neboť ji uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek ( obč. zák.), a neshledal důvodnou argumentaci žalovaného, že stát zastoupený Ministerstvem zahraničí ČR jako zřizovatelem žalobkyně se zavázal uhradit část dluhu vyplývajícího ze uvedené smlouvy o ubytování. Konstatoval, že žalovaný k tomuto tvrzení nepředložil žádnéy prokazující změnu závazku (buď převzetím dluhu podle obč. zák. nebo přistoupením k závazku podle obč. zák., jež vyžadují ke své platnosti písemnou formu). Za nadbytečné proto považoval doplnit dokazování výslechy svědků navržených žalovaným.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o a odst. 3 Namítl, že řízení před soudy obou stupňů je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že odvolací soud nesprávně posoudil věc po stránce právní ( ). Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy jím navržené a při zjišťování skutkového stavu věci tak vycházely výlučně z důkazů předložených žalobkyní. V tomto ohledu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , a a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , z nichž cituje vybrané pasáže, a dovozuje z nich mimo jiné závěr, že při posuzování navrhovaných důkazů je soud povinen dbát zásad spravedlivého soudního řízení a jestliže odmítne provést určité důkazy, je třeba toto odmítnutí řádně odůvodnit. Bez bližší argumentace a konkretizace (v jinak obsáhlém dovolání) namítá, že smlouva o ubytování byla účastníky uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatná ve smyslu a obč. zák. Závěrem navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se zcela ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Je přesvědčena, že řízení před soudy není zatíženo namítanou vadou a že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam. Dovolání žalovaného proto navrhla odmítnout či zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená - dále jen „“ (srovnej článek II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2005, č. j. -69, není podle přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím je možno namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedený dovolací důvod neslouží totiž k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že řízení je zatíženo vadou; není proto způsobilý sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle založit. Ostatně Nejvyšší soud České republiky opakovaně vyslovil a formuloval závěr, že vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde (srovnej např. usnesení ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , či ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. ).

Výhrady žalovaného, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené důkazy výslechem svědků a tím zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jsou uplatněním dovolacího důvodu podle a nemohou založit v posuzovaném případě přípustnost dovolání podle Odkazy žalovaného na citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a nález Ústavního soudu ČR jsou nepřípadná, neboť v nich šlo o dovolání, která byla přípustná buď proto, že směřovala proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu, nebo byla přípustná podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle odst 2 písm. b/ žalovaný namítl, že „sporná smlouva byla uzavřena v rozporu s ustanoveními o dobrých mravech a je neplatná pro rozpor s ustanoveními a obč. zák.“, aniž ovšem obsahově vylíčil okolnosti, v nichž konkrétně spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu. Dovolací soud neshledal tuto výhradu žalovaného opodstatněnou, neboť odvolací soud na základě skutkového stavu věci, jehož správnost nelze v daném případě zpochybnit a z něhož je třeba vycházet i při zvažování přípustnosti (případně důvodnosti) dovolání, dospěl ke správnému právnímu závěru, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o ubytování podle obč. zák. Součástí skutkových zjištění nebyly žádné okolnosti, které by umožňovaly dovodit, že uvedená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ( a obč. zák.), případně že nebyla uzavřena svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, tedy že nebyly splněny základní náležitosti týkající se vůle a jejího projevu, jež jsou ve smyslu obč. zák. nezbytné pro platnost právního úkonu.

Jelikož ani jeden z uplatněných dovolacích důvodů nezaložil přípustnost dovolání podle , dovolací soud podle věty první a o. s. ř dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s , , ve znění platném před 1. 9. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( ve spojení s a 3 , ve znění platném před 1. 9. 2006).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. května 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu