Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 790/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2006, č. j. -312, potvrdil rozsudek ze dne 7. 6. 2006, č. j. -285, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl žalobu na zaplacení bolestného ve výši 31.875,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, ztížení společenského uplatnění ve výši 372.900,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti ve výši 201.906,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, náhrady za znalecké posudky a zničené oblečení ve výši 8.977,- Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 5. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dovolání, v němž označil věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a uvedl, že obsahem dovolání je „zcela zásadní posouzení návrhu a sporu, v němž byla žalobci zcela odepřena právní ochrana“, a to tím, že soudy neprojednaly „nově zjištěné nároky z odškodnění pracovního úrazu, které nebyly obsaženy a nemohly být tedy také odškodněny v první pravomocně a úspěšně skončené žalobě“, čímž je zpochybněna „vůle a schopnost soudu zabývat se nároky hendikepovaného občana“. Odkazuje na ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) a další a navrhuje, „aby napadené rozhodnutí prvního soudu bylo zrušeno a přikázáno k novému projednání“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle , a , 3 je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek vymezení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení a 3 samo o sobě nestačí. Chybí-li tímto způsobem provedené označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. věta první ). Tyto vady podání může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto ani k případnému opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení věty první odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jeho zástupci doručen dne 18. 12. 2006, podal ve dvouměsíční lhůtě (dne 20. 12. 2006) dovolání, v němž označil věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, nikoliv však rozsah a dovolací důvody; pouze odkázal na ustanovení „ a další“, tedy má-li jít o ustanovení , na důvody odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by specifikoval, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 1. 2007, č. j. -324, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 15-ti dnů od doručení usnesení odstranil vady podaného dovolání tím, že uvede, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu odvolacího soudu z hlediska dovolacích důvodů, přičemž byl soudem poučen, že nebude-li výzvě vyhověno a pro tento nedostatek nebude možno v řízení pokračovat, soud podání odmítne. Dovolatel však na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nereagoval a dovolání nedoplnil ani v zákonné dvouměsíční lhůtě (poslední den lhůty připadl na pondělí 19. 2. 2007).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí napadeno ( , výjimky taxativně stanovené v odst. 2 téhož paragrafu na daný případ nedopadají), a z důvodů uplatněných v dovolání ( věta první ) a dovolání žalobce postrádá vymezení rozsahu a dovolacích důvodů, včetně jejich skutkového popisu, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno náležitosti dovolání doplnit, marně uplynula dnem 19. 2. 2007, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi) podle ustanovení a první věty odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalobce na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníku náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2007

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu