Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 210/2021-48
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 2. 2021, z částky 2 800 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 368,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 699,10 Kč, úroku 18,98 % ročně z částky 6 000 od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 2. 2021, z částky 2 800 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 368,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 699,10 Kč, úroku 18,98 % ročně z částky 6 000 od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 15. 4. 2019, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2020. Uhradila částku 2 800 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 699,10 Kč (úrok ve výši 18,98 % ročně z dlužné jistiny od 9. 6. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 368,33 Kč (z dlužné jistiny od 9. 6. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), úroků ve výši 18,98% ročně z jistiny od 16. 1.2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z jistiny od 16. 1.2021 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované týkající se jejich rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které byly zapsány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě, jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila.
4. Ze smlouvy anonymizováno - smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 4. 2019 číslo bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle kterých byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 10 800 Kč, která zahrnuje částku 6 000 Kč, úrok ve výši 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala poskytnutou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021, podacího lístku vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 15. 14. 2019 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z dokladu o přiznání mateřské, nájemní smlouvy, jako zdroj příjmů je zaškrtnut údaj mateřská, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 19 800Kč zahrnující státní podporu ve výši 7 600 Kč a 500 Kč, další příjmy ve výši 11 700 Kč a výdaje na nájem/inkaso, energie ve výši 3 200 Kč, osobní výdaje ve výši 12 500 Kč, celkem výdaje ve výši 15 700 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 4 100 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaná potvrdila nájemní bydlení, domácnost užívanou s partnerem, jedno nezaopatřené dítě. Dle smlouvy o nájmu a evidenčního listu ze dne 22. 10. 2018 činila celková měsíční úhrada 2 602 Kč, z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 8. 20. 2019 bylo žalované přiznáno porodné ve výši 10 000 Kč, přídavek na dítě ve výši 500 Kč od 8. 12. 2018.
5. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 6 000 Kč. Žalovaná částky převzala v hotovosti a zavázala se je vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost, náklady za hotovostní inkaso celkovou dlužnou částku ve výši 10 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Deklarované příjmy jako další příjmy ve výši 11 700 Kč nebyly žalovanou doloženy, výdaje spojené s bydlením ve výši 3 200 Kč v roce 2019 neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2019 na základě zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 320/2018 Sb. , evidenční list obsahoval údaj o měsíční platbě k 22. 10. 2018, jiný doklad potvrzující aktuální výši výdajů na bydlení a služby k datu uzavření smlouvy nebyl doložen. Žalovaná byla na mateřské, kdy jejím příjmem byly dávky ve výši 7 600Kč. V případě týdenních splátek ve výši 180 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 720 Kč. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z dokladů předložených žalovanou pro posouzení úvěruschopnosti žalované, nelze dospět k závěru o schopnosti žalované úvěr řádně splácet, nebyly doloženy doklady k tvrzením o dalším příjmu žalované, ke kterému bylo právním předchůdcem přihlédnuto. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
10. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvách uvedené finanční hotovost čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila 2 800 Kč Kč a byla jí poskytnuta částka 6 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 3 200 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v dopise o oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2021 podaného k přepravě dne 19. 2. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaná dostala od 26. 2. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
11. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. . V řízení byla převážně úspěšná žalovaná (v rozsahu 20%), které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.