Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 634/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A. – C. a. s.,  zastoupené advokátem, proti žalované JUDr. D. S., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce L. Š., o určení práva na oddělené uspokojení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku  Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. -96, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. listopadu 2004, č. j. -33, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce L. Š. domáhala určení nároku na oddělené uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení označených zastavených nemovitostí.

K odvolání žalobkyně  Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobkynino právo na oddělené uspokojení pohledávky zjištěné v konkursu vedeném na majetek úpadce zaniklo tím, že za trvání prvního konkursu vedeného na majetek úpadce došlo ke zpeněžení zajištění (zastavených nemovitostí) a že konkurs na majetek úpadce byl zrušen (usnesením ze dne 20. srpna 2002, č. j. -405, jímž Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. července 1999, č. j. -85, o prohlášení konkursu i toto usnesení potvrzující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 1999, č. j. -183), aniž  její právní předchůdkyně obdržela výtěžek zpeněžení deponovaný na účtu konkursní podstaty. V novém konkursu vedeném na majetek téhož úpadce (prohlášeném v rámci téhož řízení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 2003, č. j. -1459), nemá správce konkursní podstaty fakticky z čeho uspokojit žalobkyni jako oddělenou věřitelku a v důsledku zániku zástavních práv ji za takovou věřitelku ani nemůže považovat. Nakládal-li úpadce s peněžními prostředky získanými zpeněžením zastavených nemovitostí v původním konkursu po zrušení onoho konkursu, lze podle odvolacího soudu připustit, že tak činil v rozporu s ustanovením , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a z těchto případných neplatných úkonů by tak bylo možné tyto hodnoty získat zpět do konkursní podstaty.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, přisuzujíc mu (v intencích - dále též jen „“) zásadní význam po stránce právní a namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ). Poukazujíc na ustanovení a a 5 ZKV dovolatelka uvádí, že skutečnost, že v určité fázi konkursního řízení, „která byla zrušena a poté znovu nařízena“, došlo ke zpeněžení nemovitostí a tím k zániku zástavního práva, nemůže znamenat, že jako konkursní věřitelka nemá pohledávku, „která byla zajištěna zástavním právem“. To, že správce konkursní podstaty ji nemá v nově prohlášeném konkursu jako oddělenou věřitelku z čeho uspokojit, není podle dovolatelky rozhodující. Zákon nehovoří o tom, zda výtěžek zpeněžení zůstane v konkursu a v dané situaci je navíc přesně známo, za kolik byly nemovitosti zpeněženy, kolik činily náklady na jejich správu a jaký byl podíl oddělené věřitelky. Je rovněž známo, že tyto prostředky „byly z účtu vyvedeny úpadcem“, přičemž šlo o absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s ustanovením ZKV. Je tedy možné, že se peněžní prostředky vrátí do konkursní podstaty a dovolatelka by z nich měla být uspokojena jako oddělená věřitelka.

Se zřetelem k bodu 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání  projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (podle ve stejném znění projednal odvolací soud odvolání a rozhodl o něm).

V průběhu dovolacího řízení došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadce, když usnesením ze dne 2. února 2007, sp. zn. , zprostil Krajský soud v Hradci Králové (na jeho žádost) výkonu funkce JUDr. K. K. a novou správkyní konkursní podstaty ustanovil JUDr. D. S. Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení dále jako se žalovanou bez dalšího jednal s JUDr. D. S.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být dovolání přípustné jen podle (o případ dle nejde), přičemž důvod připustit dovolání Nejvyšší soud neshledal. Otázku předkládanou mu v dovolání k řešení totiž zodpověděl již v rozsudku ze dne 27. září 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2007, pod číslem 10.

Případ posuzovaný v označené věci se od této věci lišil toliko tím, že k novému prohlášení konkursu na majetek téhož dlužníka došlo v novém konkursním řízení (po pravomocném skončení původního konkursního řízení). Tato skutková odchylka však v rovině právní význam nemá.

V rozsudku sp. zn. pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že byl-li po předchozím zrušení konkursu znovu prohlášen konkurs na majetek téhož dlužníka, nejsou konkursní věřitelé ani správce konkursní podstaty vázáni procesními úkony, které v procesu přezkoumávání přihlášených pohledávek učinili podle § 23 a násl. ZKV za trvání účinků prvního konkursu. Dále vysvětlil, že konkursnímu věřiteli s právem na oddělené uspokojení pohledávky z titulu zástavního práva, jehož zástavní právo zaniklo za trvání konkursu zpeněžením zástavy (§ 28 odst. 5 ZKV), již v novém konkursu prohlášeném na majetek téhož dlužníka právo na oddělené uspokojení pohledávky na základě stejného titulu nenáleží. Konečně uvedl, že zajištěný konkursní věřitel, jehož zástavní právo zaniklo v průběhu konkursu zpeněžením zástavy, má právo na vyplacení příslušné části čistého výtěžku zpeněžení zástavy, i když po zpeněžení zástavy dojde ke zrušení konkursu. Výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného konkursního věřitele provede správce konkursní podstaty v mezích činnosti, k níž je povinen v době od zrušení konkursu do doby, než jej konkursní soud zprostí funkce.

K těmto závěrům, na jejichž zdůvodnění v označeném rozsudku v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud dále dodal, že byly-li peněžní prostředky získané zpeněžením zástavy v prvním konkursu po zrušení konkursu (z pohledu výše řečeného nesprávně) předány dlužníku (v této věci ponechány na účtu, se kterým mohl dlužník disponovat), nelze uvedenou situaci řešit tím, že soud v novém konkursu prohlášeném na majetek stejného dlužníka přizná žalobkyni právo na oddělené uspokojení z titulu zástavního práva, které zaniklo. Jsou-li uvedené peněžní prostředky v konkursní podstatě úpadce v rámci nového konkursu coby výtěžek zpeněžení  zástavy ještě rozpoznatelné (a nacházejí-li se vůbec v konkursní podstatě), může se žalobkyně domáhat jejich vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce vylučovací žalobou  podle § 19 odst. 2 ZKV (srov. k tomu též závěry obsažené v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 81/2005 a 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná práva ve vztahu k majetku konkursní podstaty z titulu dříve existujícího zástavního práva již uplatnit nemůže (tím není dotčeno její právo uplatnit případný nárok na náhradu škody způsobené tím, že jí v rámci prvního konkursu příslušná část výtěžku zpeněžení zástavy nebyla vyplacena).

Jelikož závěry formulované v rozsudku jsou v souladu s tím, jak o věci rozhodl odvolací soud, neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ani podle Proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání jako nepřípustné odmítl (, ).

Výrok o nákladech dovolacího říjení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, přičemž u žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. března 2007

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu