Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3193/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobce se podáním ze dne 5. 9. 2003, označeným jako žaloba určovací ve spojení s žalobou o náhradu škody způsobené mu v důsledku nesprávného úředního postupu a porušení práva, domáhal určení, že žalovaná porušila v podání blíže specifikované právní předpisy, a dále přiznání bezúročné půjčky, zprostředkování smíru s žalovanou a zaplacení blíže neurčených částek.

Usnesení ze dne 1. 3. 2005, č. j. -38, kterým Okresní soud v Šumperku řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu, bylo z podnětu odvolání žalobce změněno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 7. 2005, č. j. -53, tak, že se řízení nezastavuje, se závazným pokynem, že nejprve je nutno zkoumat podmínky řízení, neboť podání žalobce ze dne 5. 9. 2003 nesplňuje náležitosti řádné žaloby ve smyslu ust.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 18. 1. 2006, č. j. -61, vyzval žalobce k odstranění vad podání v desetidenní lhůtě tak, aby bylo patrno, jaká povinnost má být žalované uložena, v jaké výši má žalovaná bezúročnou půjčku poskytnout a v jakém termínu, případně jakou škodu má uhradit, v jaké výši a jak tato škoda vznikla. Dále byl vyzván k doplnění návrhu uvedením právního zájmu na určení, že žalovaná porušila jím vyjmenované právní předpisy, přičemž byl poučen i o následcích nesplnění dané výzvy ve smyslu ust.

Usnesením ze dne 13. 3. 2006, č. j. -66, Okresní soud v Šumperku podání žalobce ze dne 5. 9. 2003 odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že přes výzvu k odstranění vad podání ze dne 18. 1. 2006 (usnesení č. j. -61), doručenou žalobci dne 24. 1. 2006, nebyly požadované údaje doplněny ( ).

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 5. 2006, č. j. -70, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť vylíčení rozhodujících skutečností žalobcem v podání ze dne 5. 9. 2003 je nejasné a neumožňuje jednoznačně určit, jaký skutek má být předmětem řízení,  není možné řádně dovodit, které skutečnosti žalobce tvrdí a co má být předmětem daného sporu, přičemž nestačí pouhé nejasné tvrzení žalobce, ale je nezbytné vylíčení všech skutkových okolností tak, aby žaloba byla projednatelná. Podání žalobce navíc zcela postrádá žalobní petit, jenž je esenciální náležitostí řádné žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ani v dalším průběhu řízení své podání přes výzvu soudu prvního stupně neopravil a nedoplnil, shledal odvolací soud správným postup dle ust. , a proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že absence rozhodnutí soudu prvního stupně o žádosti žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad podání do dne 28. 2. 2006 je irelevantní, neboť neshledá-li soud důvody pro prodloužení zmíněné soudcovské lhůty, není nutné o žádosti formálně rozhodovat, přičemž nelze přehlédnout ani to, že rozhodnutí odmítající podání žalobce bylo vydáno až po uplynutí lhůty požadované žalobcem.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ust. a odůvodňuje je ust. , b) Namítá, že dne 7. 2. 2006 požádal soud prvního stupně o prodloužení jím stanovené lhůty, avšak tento o jeho podání nerozhodl, což je v rozporu s uts. , a proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ust. účastníkem řízení zastoupeným advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. , není opodstatněné.

Podle ust. nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.

Lhůta soudem určená v usnesení podle k opravě nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, je lhůtou soudcovskou, již lze (usnesením) prodloužit, a to i po jejím uplynutí. Prominutí zmeškání této lhůty podle ust. sice nepřichází v úvahu, ale její marné uplynutí nezpůsobuje nemožnost vytčené vady podání odstranit později, dokud soud z jejich neodstranění nevyvodí zákonem předvídané následky. Závěr, že pro vadu podání nelze v řízení pokračovat, je závěrem, který se z povahy věci váže k tomu objektivně určenému stavu řízení existujícímu v době, kdy jej soud vyslovuje. Z uvedeného však nelze dovodit, že návrh účastníka, jímž žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, by mohl soud bez dalšího pominout. Přestože proti usnesení o určení, prodloužení nebo neprodloužení soudcovské lhůty není přípustné odvolání [ ], není důvodu netrvat na tom, aby se soud i k takovému návrhu procesně relevantním způsobem vyjádřil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1999 pod číslem 27).

Z výše uvedeného vyplývá, že žádosti žalobce o prodloužení lhůty do 28. 2. 2006, která došla soudu prvního stupně dne 7. 2. 2006, bylo fakticky (bez vydání usnesení) vyhověno tak, že soud prvního stupně rozhodl ve věci až dne 13. 3. 2006. Nehledě k tomu, že podání nebylo doplněno ani v podaném odvolání, popřípadě do doby, než odvolací soud rozhodl (25. 5. 2006), je zřejmé, že požadoval-li žalobce prodloužení lhůty do 28. 2. 2006, ve skutečnosti – bez vydání usnesení – mu bylo vyhověno. Skutečnost, že soud prvního stupně o prodloužení lhůty nerozhodl usnesením, je sice vadou řízení, ale pouze takovou, která neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud shledal rozhodnutí odvolacího soudu správným; dovolání proto podle ust. , části věty před středníkem, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť procesně úspěšné žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu