Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 762/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 9. 2003, č.j. -4, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil k vymožení pohledávky oprávněné 8.668,10 Kč podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha ze dne 11. 9. 2000, č.j. 529217/2000-631/Jan/G, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je po formální stránce vykonatelné.

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) –  povinný namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Nebylo mu doručeno ani podkladové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, ani usnesení soudu I. stupně o nařízení exekuce. Odvolací soud se také nezabýval podstatou procesní obrany povinného, že služeb oprávněné nevyužíval, a nevyžadoval od oprávněné, aby prokázala uzavření smlouvy s povinným, a to nejlépe grafologickým rozborem podpisu povinného. Rovněž pominul tvrzení povinného o několikerém odcizení jeho osobních dokladů a neověřil tuto skutečnost dotazem na Policii České republiky. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl    o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v   nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí  je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle           Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že zásilka s podkladovým rozhodnutím byla uložena, protože povinný nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržoval ( , o správním řízení / / ve znění pozdějších předpisů). Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp.   , které však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004 pod     č. 132). Dovolatel ostatně – jak vyplývá z obsahu dovolání – šetření okolností rozhodných pro doručení podkladového titulu, popř. zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, kritice nepodrobil (za takovou nelze považovat pouhé tvrzení, že mu podkladové rozhodnutí  nebylo doručeno).

Neobstojí ani výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Stejně tak v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ) Nejvyšší soud vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí.                      V projednávaném případě to tedy znamená, že vytýkaná pochybení Českého telekomunikačního úřadu v řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozhodnutí, jsou pro nařízení exekuce bez významu.

Ani námitkou dovolatele, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, která představuje uplatnění důvodu zmatečnosti podle ustanovení , se dovolací soud zabývat nemohl.      K vadám uvedeným v ustanovení , jakož i k „jiným“ vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. , větu druhou, ). Nad rámec odůvodnění lze jen dodat, že podle obsahu spisu (doručenky na č.l. 7 p.v.) bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno povinnému dne 30. 5. 2005.

Zbývá dodat, že rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem ( ) je vyloučen již proto, že napadené rozhodnutí posuzovalo výlučně otázky práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (      a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2007

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu