Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1395/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                 JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) J. G., b) P. G., c) J. G., a d) D. J., zastoupených advokátkou, proti žalovanému Z. p. R., s.p., o určení osob oprávněných k vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v  Ostravě ze dne 2.11.2005, čj. -70, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 18.3.2005, čj. -51, zamítl návrh žalobců na jejich určení oprávněnými osobami k vydání domů čp. 9 a čp. 33 spolu s dalšími pozemky v D., uplatněný podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „ “) a současně i návrh na vydání těchto nemovitostí. Vyhověl totiž námitce promlčení, vznesené žalovaným v průběhu řízení, když dospěl k závěru, že žalobci byli vyzváni k podání návrhu podle zákona o půdě přípisem Okresního úřadu B. – pozemkového úřadu z 25.1.1999, doručeným účastníkům řízení v lednu a únoru 1999, takže obecná tříletá promlčecí lhůta nároku uplynula 1.2.2002. Žaloba u soudu byla podána 16.7.2003, tedy po uplynutí promlčecí doby. Po věcné stránce se proto soud  již návrhem žalobců nezabýval.

Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení posoudil věc z hlediska odvolacích  důvodů, které směřovaly proti právnímu závěru soudu prvního stupně o promlčení uplatněného nároku. Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uzavřel, že nárok domnělé oprávněné osoby je majetkovým nárokem a jako takový podléhá promlčení podle obecných ustanovení , konkrétně jeho . Řízení před soudem, opírající se o zákona o půdě, není řízením o opravném prostředku a dle dosavadní judikatury byla otázka promlčení již judikaturně řešena.

Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž uplatňují nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Rozhodnutí odvolacího soudu považují za zásadně významné po právní stránce, protože jde o právní otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Uplatněný nárok hodnotí jako návrh na určení, nikoli na návrh na rozhodnutí ve věci samé. Jde o předběžné řízení, na jehož rozhodnutí je pak vázáno rozhodnutí o vydání nemovitostí. Soud pokračuje pouze v řízení, zahájeném u pozemkového úřadu a jedná se o nárok procesní, nikoli hmotněprávní. Pokud účastník návrh u soudu neuplatní, neznamená to promlčení jeho majetkového nároku, ale pouze to, že správní orgán vydá rozhodnutí bez předcházejícího soudního rozhodnutí. V této věci pozemkový úřad účastníky nepoučil, v jaké lhůtě jsou povinni podat žalobu, a pozemkový úřad dosud rozhodnutí nevydal. Protože tedy řízení u správního orgánu nebylo ukončeno, nemohlo dojít k promlčení nároků žalobců, které jsou dány i uzavřenou, nikoli však pozemkovým úřadem schválenou, dohodou o vydání nemovitostí. Jde o nárok podle zákona o půdě, tedy zákona speciálního a k jeho promlčení nemůže dojít v důsledku řízení o návrhu podle zákona o půdě, které není řízením o nároku na vydání nemovitostí. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek obou  soudů byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud, když shledal, že dovolání odpovídá formálním požadavkům, stanoveným zákonem, posuzoval jeho přípustnost. Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, bylo by  dovolání přípustné jen v případě, že by dovolací soud shledal, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ). Dovolací soud neshledal, že by podle dosavadní judikatury soudů, opírající se o ustanovení zákona o půdě, nebyla již řešena otázka promlčení nároku na uplatnění návrhu na určení oprávněné osoby soudem podle zákona o půdě. Naopak soudy, včetně Nejvyššího soudu, vycházejí z názoru, který byl vyjádřen např. v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.10.2000, sp.zn. , a který je shodný s názorem, obsaženým v rozsudku, napadeném tímto dovoláním.

Dovolatelé mají  pravdu v tom, že v důsledku opožděného návrhu podle § 4a zákona o půdě, nebo případně tím, že takový návrh oprávněné osoby vůbec nepodaly, nedochází k promlčení jejich nároku, řádně uplatněného u pozemkového úřadu, který musí ve věci v každém případně rozhodnout podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, přičemž nemůže poukazovat na to, že došlo k promlčení samostatného nároku na vydání nemovitosti. (Viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.4.2001, sp.zn.             ). To se však týká hmotněprávního nároku na vydání nemovitosti, nikoli nároku na určení oprávněné osoby soudem. Osoby, které návrh u soudu podle § 4a odst. 2  zákona o půdě neučinily, nebo jej učinily pozdě a povinná osoba namítla promlčení nároku, ztratily pouze možnost, aby o jejich postavení jako oprávněných osob rozhodl v průběhu správního řízení soud. Tato problematika byla řešena např. i v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.11.2001, sp.zn. ; v něm je vysloven právní názor, že neuplatnění nároku dle § 4a odst. 2 zákona o půdě u soudu v promlčecí lhůtě neznamená, že restituční nárok se promlčel. Pozemkový úřad může rozhodnout o návrhu na vydání nemovitostí negativně, účastníci však mají možnost toto rozhodnutí napadnout návrhem u soudu podle páté části

Dovolací soud proto v důsledku dostačující dosavadní judikatury, opírající se o znění hmotněprávních předpisů, neshledal, že by byl dán důvod pro závěr o přípustnosti dovolání podle , a dovolání v důsledku toho odmítl ( , , ).

V dovolacím řízení nevznikly žalovanému náklady řízení, na jejichž náhradu by jinak měl nárok podle , a , takže náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla uložena žádnému z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Josef  Rakovský, v. r.

předseda senátu