Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3472/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že je vlastnicí níže specifikovaných pozemků, k nimž je v katastru nemovitostí duplicitně zapsáno vlastnictví obou účastnic sporu. Pozemky, ač přidělené v roce 1948 jejím právním předchůdcům, stát v roce 1961 přidělil znovu, a to národnímu podniku, který byl právním předchůdcem žalované společnosti.

Žalovaná se vzájemným návrhem domáhala, aby soud určil, že vlastnicí sporných nemovitostí je ona, neboť část pozemků získal její právní předchůdce od právních předchůdců žalobkyně směnnou smlouvou z roku 1948 a část přídělovou u vydanou v roce 1961.

Poté, co předcházející pravomocná rozhodnutí ve věci vydaná v nalézacím řízení Nejvyšší soud zrušil  rozsudky ze dne 3. října 2002, č. j. -186, a ze dne 22. července 2004,  č. j. -505, soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. ledna 2005, č. j. -536, výrokem pod bodem I. určil, že žalobkyně je ve shora uvedené obci a katastrálním území vlastnicí stavebních parcel č. 311/2, 317/1, 357/1, 359/1, 672, 673, 752/1, 1153/7 a pozemkových parcel č. 1153/10, 1153/11, 1153/12, 1153/16 a 1153/25 ve výměrách zde podrobně uvedených, zapsaných nyní na listu vlastnictví č. 5028 jako duplicitní vlastnictví žalobkyně a žalované. Výrokem pod bodem II. zastavil řízení o určení, že žalobkyně je vlastnicí stavebních parcel č. 172/3, 179/2, 317/2, 813 a pozemkových parcel č. 1132/9, 1153/22, 1153/24, 1153/26, 1153/28, 1153/23 a 1279/5 ve výměrách zde podrobně uvedených, zapsaných nyní na listu vlastnictví č. 5028 jako duplicitní vlastnictví žalobkyně a žalované. Výrokem pod bodem III. zamítl vzájemnou žalobu, aby bylo určeno, že jediným výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených pod bodem I. je žalovaná. Výrokem pod bodem IV. určil, že žalovaná je vlastnicí stavebních parcel č. 172/3, 179/2, 317/2, 813 a pozemkových parcel č. 1132/9, 1153/22, 1153/24, 1153/26, 1153/28, 1153/23 a 1279/5 ve výměrách zde uvedených, zapsaných nyní na listu vlastnictví č. 5028 jako duplicitní vlastnictví žalobkyně a žalované. Výrokem pod bodem V. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. září 2005, č. j. -575, k odvolání  žalobkyně i žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně, který zůstal odvoláním nedotčen ve výrocích pod bodem II. a IV., tak, že určil, že žalovaná je vlastnicí všech parcel uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I. ve výměrách v něm podrobně specifikovaných, zapsaných na listu vlastnictví č. 5465 dosud jako duplicitní vlastnictví žalobkyně a žalované, když současně zamítl návrh žalobkyně na určení, že je vlastnicí týchž parcel. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. -505, podle něhož projednávaná věc je v obecné rovině obdobná věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. .

Nejvyšší soud poté k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 17. února 2006, č. j. -608, zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. září 2005, č. j. -575, a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že obě účastnice sporu podaly žalobu na určení vlastnictví k věci; jde do značné míry o posouzení otázky, zda v této věci lze žádat o ochranu prostřednictvím žalob na určení vlastnictví anebo zda žalobkyně měla uplatnit restituční nárok a tudíž jí žaloba na určení vlastnictví nenáleží. Ve věci je nesporné, že stát, který původně pozemky přidělil předchůdcům žalobkyně, je v roce 1961, kdy již nebyl jejich vlastníkem, přidělil národnímu podniku, tedy v podstatě sám sobě; na základě zmíněného rozhodnutí o přídělu se však stát nemohl stát vlastníkem takto přidělených pozemků. Ovšem pokud se chopil jejich držby, učinil tak bez (platného) právního důvodu a žalobkyně nemůže mít s žalobou úspěch ve světle pravidel konstatovaných v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu  sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sv. 27, č. C 2187,  ve kterém se uvádí: „Oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období bez právního důvodu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva“. Uvedené pravidlo se však uplatní jen pro ty pozemky, které na stát skutečně bez právního důvodu přešly, jinak řešeno na ty, jejichž držby se stát ujal prostřednictvím svých orgánů nebo podniků, příp. jiných osob. Pouhé vydání právního aktu, nezavazujícího dosavadního vlastníka,  bez převzetí držby nemohlo mít za následek převzetí věci státem bez právního důvodu.  V dané věci se však stát podle tvrzení žalobkyně ujal prostřednictvím n. p. J. jen části nesprávně přidělených pozemků, část jich údajně zůstala v užívání zemědělského družstva a byla jí po roce 1990 tímto družstvem předána. Na tyto pozemky, jejichž držby se stát nechopil, nelze vztáhnout právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , a žalobkyně může žádat ochranu vlastnictví  k nim podle obecných předpisů. V dalším řízení bude třeba se  uvedeným tvrzením žalobkyně zabývat a pozemky, jejichž držby se stát případně nechopil, specifikovat.

Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 15. června 2006, č. j. -634,   rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. ledna 2005, č. j. -536, „který zůstal odvoláním nedotčen ve výroku v odstavci II. o částečném zastavení řízení a ve výroku v odstavci IV. o určení žalované vlastnicí některých parcel“ ve zbytku změnil tak, že určil, že „žalovaná J., a. s. je v obci J. H., k. ú. O. u J. H. vlastnicí stavebních parcel č. 311/2 zastavená plocha-nádvoří o výměře 271 m², č. 317/1 zastavěná plocha – nádvoří o výměře 300 m², č. 357/1 zastavěná plocha-nádvoří o výměře 383 m², č. 359/1 zastavěná plocha-nádvoří o výměře 297 m² č. 672 zastavěná plocha-nádvoří o výměře 430 m², č. 673 zastavěná plocha-nádvoří o výměře 72 m², č. 752/1 zastavěná plocha-nádvoří o výměře 312 m², a dále parcel č. 1153/7 ostatní plocha-manipulační plocha o výměře 745 m², č. 1153/10 ostatní plocha-manipulační plocha o výměře 7.345 m², č. 1153/11 ostatní plocha-manipulační plocha o výměře 59 m², č. 1153/12 ostatní plocha-manipulační plocha o výměře 61 m², č. 1153/16 ostatní plocha-manipulační plocha o výměře 408 m² a p. č. 1153/25 ostatní plocha-manipulační plocha o výměře 1942 m², všech parcel zapsaných na LV č. 5465 dosud jako duplicitní vlastnictví žalobkyně a žalované“. Odvolací soud dále zamítl „návrh žalobkyně na určení, že je vlastnicí týchž stavebních a dalších parcel“ a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování listinnými důkazy a zjistil, že právní předchůdce žalované se v rozhodné době fakticky chopil držby všech pozemků, jež mu byly přiděleny listinami z roku 1961, a to postupně, jak byl závod rozšiřován, a k odnětí pozemků došlo postupem podle zákona o půdě. Námitku žalobkyně, založenou na obsahu y z 3. 2. 1994 – „zápis o předání a převzetí majetku včetně závazků ve smyslu pokynů MF ČR č. j. 281/2020/93“, neshledal pro rozhodnutí ve věci za významnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „OSŘ“). Uvádí, že odvolací soud považuje za nepochybné, že se právní předchůdce žalované ujal užívání a držby sporných pozemků, zastavěl a oplotil je a že se na daný případ vztahují závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . S tímto závěrem dovolatelka nesouhlasí. Připomíná, že stát pozemkové parcely č. 1080 a č. 1153 od právních předchůdců žalobkyně nepřevzal, ale nakládal s nimi jako se svým majetkem a přidělil je v roce 1961 pod jinými čísly právnímu předchůdci žalované, ač se nacházely ve vlastnictví pana T. Ten pozemky nikdy na stát nepřevedl; ten si je přisvojil a bez právního důvodu s nimi nakládal jako s vlastními. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu  sp. zn. , zvláště na jeho zrušující rozsudek sp. zn. , v němž  je konstatováno, že právní předchůdce žalované se ujal jen části nesprávně přidělených pozemků, zatímco část jich zůstala v užívání JZD a ta byla žalobkyni v roce 1990 vydána; v dalším řízení měly být proto specifikovány pozemky, jejichž držby se stát nechopil. Odvolací soud po doplnění dokazování shledal, že právní předchůdce žalované se v rozhodné době chopil držby všech pozemků a k jejich odnětí došlo podle zákona o půdě. S tímto závěrem, s odkazem na konkrétní listinné důkazy, dovolatelka nesouhlasí a shrnuje, že v době vlastnictví sporných pozemků jejím právním předchůdcem stát od něho pozemky bez právního důvodu nepřevzal, neužíval a nedržel je, ani prostřednictvím národního podniku J. Připomíná, že k právní ochraně držby došlo až doplněním Namítá, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou poctivosti a oprávněnosti držby sporných pozemků, nezabýval se dobou vírou jejich uživatele a oprávněnosti jejich držby a užívání; v tomto směru poukazuje na konkrétní listinné důkazy. Shrnuje, že stát, jmenovitě ONV v J. H., upustil od tradičních zásad evidence nemovitostí, tak vyvolal ve vlastnických vztazích chaos. Pokud přidělil pozemky postupně, nejprve T. a poté  prostřednictvím národního podniku sám sobě, nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je jejich vlastníkem a tedy oprávněným držitelem. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkazuje, pokud jde o otázku převzetí věci bez právního důvodu, na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a . Shledává správným závěr odvolacího soudu, že sporné pozemky byly zcela zastavěny, oploceny a užívány v rámci areálu žalované a že bylo prokázáno faktické uchopení se držby sporných pozemků, když hranice držby je jednoznačně určena plotem areálu závodu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodné době ( zákona o půdě) bez právního důvodu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů (zejména podle ObčZ ), a to ani formou určení vlastnického práva podle , mohla-li žádat vydání věci podle zákona o půdě. To platí i v  případech, kdy bylo možno žádat vydání věci, kterou stát převzal bez právního důvodu, podle , o mimosoudních rehabilitacích (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. , ze dne 24. června 2004, sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 20/2004).

Dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu proto, že odvolací soud se náležitě nevypořádal s námitkou žalobkyně, že žalovaná, resp. stát jako její právní předchůdce, se neujala držby všech pozemků o které v řízení jde, přičemž na pozemky, jejichž držby se stát neujal, nelze vztáhnout zásady vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. , resp.v rozhodnutí ze dne 24. června 2004, sp. zn. . Odvolací soud poté doplnil dokazování a zjistil, že pozemky, o které v řízení jde, byly nejpozději k 30. 3. 1978 zastavěny, oploceny a užívány v rámci areálu n. p. J. J. H. Toto skutkové zjištění dovolatelé nenapadají; tvrdí sice, že ještě v roce 1975 pozemky nebyly oploceny a užívalo je zemědělské družstvo, ovšem tyto námitky nemohou vyvrátit skutkové zjištění týkající se stavu v roce 1978. Úvahy o tom, zda držba státu byla oprávněná, jsou nevýznamné; pro posouzení, zda stát se ujal držby pozemků bez právního důvodu, není rozhodné, zda šlo o držbu oprávněnou či neoprávněnou. Podstatné je, že stát tyto pozemky převzal bez právního důvodu. Možnost žádat v restitučním řízení vydání věcí, které stát o  převzal bez právního důvodu, totiž není vázána na to, že stát se stal oprávněným či neoprávněným držitelem; podstatné je, že se věcí chopil bez právního důvodu.  Pokud stát věc v rozhodném období skutečně bez právního důvodu převzal (chopil se jí či ji okupoval – viz R 9/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), měl postižený vlastník po nabytí účinnosti restitučních předpisů možnost domáhat se vydání věci podle shora citovaných ustanovení těchto předpisů.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v   tedy v posuzované věci není dán.  Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné  rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny.  Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení učiněný podle , a vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované vznikly náklady představované odměnou advokátovi za jeho zastupování v dovolacím řízení (vypracování dovolání), která činí podle , a částku 10 000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle ve znění (advokátní tarif), tedy celkem 10 300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto rozhodnutí  není  opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. ledna 2007

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu