Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1108/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12.1.2005, č.j. -182, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 4.9.2001, sp. zn. -68, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4.9.2001, sp. zn. -68, v odstavci I. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 85.516,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1.9.1996 do zaplacení. Dále v odstavci II. zamítl návrh na zaplacení 18 % úroku z prodlení z částky 85.516,- Kč za dobu od 2.7.1996 do 30.8.1996. Současně v odstavci III. zamítl návrh na zaplacení částky 13.990,40 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 27.11.1996 do zaplacení a v odstavci IV. zamítl návrh na zaplacení částky 19.019,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 12.6.1996 do zaplacení. Věc posoudil ve smyslu ustanovení a násl. o.z. s tím, že k platnému uzavření předmětné nájemní smlouvy není třeba předchozího souhlasu obecního úřadu podle

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 2.4.2002, sp. zn. -95, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu za rozhodující v dané věci je třeba považovat, zda se nájem týkal místností, které podle svého stavebního určení měly povahu nebytových prostor, tedy i v případě, že smlouva nebyla uzavřena na nájem jednotlivých konkrétně specifikovaných nebytových prostor, nýbrž byla uzavřena na nájem celé budovy, bylo třeba předchozího souhlasu podle V tomto směru odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.1999, sp. zn. .

Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 30.4.2004, č.j. -159, žalobě vyhověl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalovaný užíval k podnikání jako nájemce nebytové prostory v L., a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 25.6.1993 s původním žalobcem Č. d., s.r.o. Vzal za prokázané, že v období od dubna 1996 do července 1996 žalovaný nezaplatil sjednané nájemné a dluží tedy žalobci částku 85.516,- Kč. Též vzal za prokázané, že zhoršený stavebně technický stav byl žalovanému znám již při uzavírání nájemní smlouvy a stavu nemovitosti odpovídalo i sjednané nájemné. Dále zjistil, že nebyl dán předchozí souhlas podle ustanovení s uzavřením předmětné smlouvy. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.6.2003, sp. zn. . Vyslovil, že před uzavřením předmětné smlouvy nebyl dán souhlas Magistrátu města L., avšak účastníci na základě předmětné smlouvy jednali, proto nemůže být výše uvedena smlouva považována za neplatnou. Uzavřel, že smlouva o nájmu nebytových prostor je platná, nájemné bylo řádně sjednáno a ze strany žalovaného řádně placeno, a to až do března roku 1996. Ohledně úroků z prodlení dospěl k závěru, že žalovaný je povinen uhradit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena a činí dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze 12.1.2005, č.j. -182, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o nájmu byla mezi účastníky platně uzavřena, přičemž vzájemné nároky se řídí předmětnou smlouvou, s podpůrným použitím ustanovení o nájemní smlouvě ve smyslu a násl. o.z. Zaujal názor, že ve smyslu ustanovení a o.z. žalovaný neprokázal, že právo na poskytnutí slevy z nájemného uplatnil bez zbytečného odkladu, nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy došlo k výskytu vad zakládajících právo na slevu z nájemného. Dospěl tedy k závěru, že právo žalovaného zaniklo a je nadbytečné se zabývat tím, zda a v jakém rozsahu vady existovaly a do jaké míry by mohly ovlivnit výši nájemného. Věc posoudil ve smyslu ustanovení o.z. s tím, že v dané věci nemůže obstát námitka promlčení uplatněná žalovaným. Uzavřel, že soud prvního stupně rovněž správně posoudil nárok žalobce na úrok z prodlení, a to jak pokud jde o výši, tak i počátek prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení Namítal, že předmětná nájemní smlouva je neplatná, neboť podle ustanovení nebyl udělen předchozí souhlas obecního úřadu s pronájmem nebytových prostor, žalobci tedy neměla být přiznána pohledávka z této neplatné smlouvy. Zde poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Odon 29/96 a též nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.10.2004, sp. zn. s odůvodněním, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3.12.1999 bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná, a to bez ohledu na skutečnost, že ustanovení věta druhá bylo zrušeno s účinností od 3.12.1999 Dále podle dovolatele žalobce nepodal návrh na vydání bezdůvodného obohacení a jeho výše nebyla specifikována. Též tvrdil, že žalobce nesplnil povinnost ve smyslu , neboť nebytový prostor nebyl nájemci odevzdán ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „“).

Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Přezkoumal poté rozsudek odvolacího soudu v rozsahu plynoucím z podaného dovolání a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ jde v posuzované věci.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.

Jak je patrno, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru (převzatém z posouzení soudu prvního stupně), podle něhož právní důvod uplatněného nároku byl shledán po právu, vzdor námitce žalovaného, podle níž k platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor bylo zapotřebí souhlasu správního orgánu ve smyslu , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 3.12.1999.

Tuto otázku považoval dovolatel za otázku zásadního významu, když tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu v tomto ohledu spočívá na nesprávné aplikaci hmotného práva.

Dovolací soud bral do úvahy poctivou snahu soudů obou stupňů projevujících se v odkazu na dříve publikovaná rozhodnutí dovolacího soudu, respektive Ústavního soudu ČR. Nemohl ovšem ponechat stranou fakt, že posuzování předmětné otázky prošlo určitým judikatorním vývojem. Naposledy dovolací soud v podobě rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia zaujal názor k této otázce ve svém rozhodnutí ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005. Podle závěrů citovaného rozhodnutí smlouva o nájmu nebytových prostor, uzavřená před 3.12.1999 v rozporu s ustanovením , věty druhé, , bez předchozího souhlasu obecního úřadu, je absolutně neplatná. Zmíněné závěry pak podle odůvodnění citovaného rozsudku velkého senátu platí i pro případ, byla-li pronajata budova jako celek, nacházely-li se v ní místnosti určené k provozování obchodu a služeb, byť se režim takového nájmu neřídil ustanoveními , nýbrž ustanoveními a násl. o.z.

Ve světle argumentů použitých v citovaném rozsudku nemohl dovolací soud spolehlivě dospět k závěru o správnosti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu přípustného dovolacího přezkumu. Přistoupil proto ke zrušení dovoláním napadeného rozsudku ve smyslu , věta za středníkem, Protože důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně (, věta druhá, ).

Soud prvního stupně, případně odvolací soud, je v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta druhá ). V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení, včetně odvolacího a dovolacího řízení (, věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. prosince 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu