Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2960/2005

U S N E S E N Í

u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2005, č. j. -47, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se žalobou ze dne 26.2.2003, doručenou soudu prvního stupně dne 5.3.2003, domáhali určení, že jsou vlastníky v žalobě označených nemovitostí v rozsahu ideálního spoluvlastnictví u každého z nich jednotlivě uvedeného.

Žalobě předcházelo rozhodnutí bývalého Okresního úřadu v Mladé Boleslavi

ze dne 16.9.2002, č.j. 7351 - RPÚ 660/91/Ze 2002, jímž bylo určeno, že žalobci nejsou vlastníky ve výroku označených nemovitostí (výrok I.), že žalobci jsou vlastníky

ve výroku označených nemovitostí v rozsahu zde uvedeném (výrok II.) a rozhodnuto

o vyznačení vlastnictví žalobců v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v M. B. podle předchozího výroku rozhodnutí (výrok III.). Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci opravný prostředek, o němž Krajský soud v Praze usnesením ze dne

15. ledna 2003, č. j. -25, rozhodl tak, že návrh odmítl a vyslovil že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění uvedl, že o opravném prostředku žalobců proti označenému rozhodnutí bývalého Okresního úřadu v Mladé Boleslavi soud podle části páté hlavy třetí ve znění platném k 31.12.2002 nerozhodl. Dne 1.12.2003 nabyl účinnosti , (dále ), který m.j. upravuje postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví. Podle cit. zákona poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických

a právnických osob způsobem a za podmínek tímto zákonem stanovených a dále rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví zákon. Soudní ochrana proti rozhodování správních orgánů ve věcech, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, tj. v soukromoprávních věcech, je upravena odlišně, a to v ustanoveních části páté ve znění novely provedené zákonem

č. , který nabyl účinnosti rovněž ke dni 1.1.2003.

Napadené rozhodnutí okresního pozemkového úřadu podle § 9 odst. 4 zákona

o půdě je rozhodnutím o žádosti o restituci zemědělských nemovitostí. Restituční věci mají soukromoprávní povahu a nelze jim již poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví podle , ale jen v občanském soudním řízení, na základě žaloby podané podle a násl.

Podle v řízeních, zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona na základě opravných prostředků podaných ve věcech, o nichž má jednat

a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, soud postupuje podle , podle něhož je žaloba nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Podle

soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Soudu proto nezbylo, než návrh podle cit. ustanovení odmítnout, neboť se jím žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v soukromoprávní věci, aniž by tím byla dotčena práva účastníků řízení vyplývající z práva hmotného. Účinky procesních úkonů učiněných v dosavadním řízení zůstávají zachovány ( ).

Usnesení obsahuje jednak poučení o možnosti podání kasační stížnosti, s tím, že jiné opravné prostředky nejsou přípustné, a dále tučným tiskem zvýrazněné poučení,

že žalobci mohou do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu podle k okresnímu (obvodnímu) soudu, přičemž místní příslušnost soudu

se řídí

Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 24. srpna 2004, č. j.

-37, řízení ohledně prvých dvou žalovaných po zpětvzetí žaloby vůči nim zastavil (výrok I.), žalobu odmítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

V odůvodnění poukázal na uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, které nabylo právní moci dne 23.1.2003. Lhůta žalobců pro podání žaloby podle k tomuto soudu začala proto běžet od 24.1.2003. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 5.3.2003, stalo se tak již po uplynutí lhůty jednoho měsíce od právní moci usnesení krajského soudu, takže jde o podání učiněné opožděně. Toho si žalobci ostatně byli vědomi, když požádali soud o prodloužení lhůty k podání žaloby. V dané věci jde o zákonnou lhůtu, jež nemůže být prodlužována. Žaloba byla tedy podána opožděně, a proto podle nezbylo, než ji odmítnout.

Proti výroku II. usnesení krajského soudu podali žalobci odvolání. Namítali, že za situace, kdy se domáhali zmírnění některých majetkových křivd v rámci řízení podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a kdy byla po třinácti letech od zahájení řízení před správním orgánem aplikována novela , neobsahovalo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.1.2003 úplné poučení o možnosti uplatnění žaloby. Žalobci v něm postrádali poučení o tom, že kasační stížnost lze podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí. Dále odkazovali na s tím, že nový v době vydání usnesení krajského soudu nevešel v obecnou známost, a proto nemohl být bezchybně používán. Z uvedeného dovodili, že žaloba s ohledem na nesprávné poučení byla podána včas.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. května 2005, č. j. -47, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem II. potvrdil. Nepřisvědčil názoru žalobců, že byli v usnesení krajského soudu nesprávně poučeni; dospěl naopak k závěru, že žalobci byli v předmětné věci poučeni dostatečně, vyčerpávajícím způsobem a v souladu se zákonem ( , , věta prvá, ). V souvislosti s námitkou žalobců, poukazující na to, že nový v době vydání usnesení krajského soudu nevešel v obecnou známost, odvolací soud zdůraznil, že předchozí právní úprava v (tj. úprava části páté, nazvané správní soudnictví, speciálně pak ustanovení ve věcech opravného prostředku proti rozhodnutím správních orgánů, která se týkala i případů rozhodnutí pozemkového úřadu) byla obdobná jako nynější úprava , neboť rozhodnutí soudu nabylo právní moci doručením účastníkům řízení. Jestliže žalobci v odvolání namítali, že jejich zástupce vyčkával uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti a teprve poté začal počítat lhůtu k podání žaloby, nejsou tato tvrzení pro posouzení včasnosti podání žaloby právně významná. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, když žalobu jako opožděnou odmítl.

Žalobci v dovolání, jež podávají z důvodu , opakují námitku o tom, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.1.2006 obsahuje neúplné poučení, postrádající poučení o tom, že kasační stížnost je možné podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí. To vedlo k tomu, že předchozí právní zástupce žalobců nepostupoval správně, když údajně vyčkával, až projde lhůta k podání kasační stížnosti a teprve poté podal žalobu podle příslušnému okresnímu soudu. Poukazují na ustanovení a dovozují, že je logické, že poučení o opravném prostředku musí být konkrétní a nesmí vést k tomu, aby účastníci byli poučením zmateni. Zdůrazňují, že zákon o půdě byl vydán ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989. Rovněž opakují, že je třeba přihlédnout k tomu, že se domáhají svých nároků již 13 let, a že platil dne 15.1.2003 pouze 14 dnů a že ani nevešel v takovou známost, aby mohl být bezchybně používán. Navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil

a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, účastníky řízení, řádně zastoupeným advokátem a že je přípustné podle , přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle soud odmítne návrh také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci

v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen

o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

Lhůta k podání žaloby uvedená v je lhůtou stanovenou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem,

u soudu, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu.

Jestliže v dané věci nabylo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, č. j. - 24, právní moci dne 23. 1. 2003 a žalobci podali žalobu podle

a násl. dne 5. 3. 2003, je zřejmé, že se tak stalo po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty uvedené v ust. věta druhá

Je proto správný závěr odvolacího soudu, že žaloba byla podána opožděně a že

z tohoto důvodu jí bylo třeba odmítnout [ ].

Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani námitky v dovolání o neúplnosti poučení o možnosti podání kasační stížnosti, o povaze zákona o půdě, délce řízení

a o krátkosti času, který uplynul od účinnosti do dne 15.1.2003, kdy bylo vydáno usnesení Krajským soudem v Praze, neboť na ně není vázána lhůta k podání žaloby podle Jen pro úplnost třeba dodat, že platnost , , nastala již dnem 17.4.2002, zatímco jeho účinnost nastala teprve ku dni 1.1.2003. Uplynula tak mimo jakoukoli pochybnost dostatečně dlouhá lhůta pro možnost objektivního seznámení se s obsahem tohoto zákona.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací důvod podle , b) nebyl naplněn, Nejvyšší soud dovolání žalobců podle věta před středníkem zamítl. Ke shodným závěrům dospěl dovolací soud již v usnesení ze dne 20.9.2005, č.j. -71.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 245,

, , , neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům

v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. prosince 2006

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu