Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 626/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. června 2005, č.j. -360, potvrdil rozsudek ze dne 19. září 2002, č.j. -119, jímž Krajský soud v Ostravě zrušil vůči první žalované směnečný platební rozkaz ze dne 19. prosince 2001, č.j. -9, vůči druhému žalovanému tento směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.), žalobkyni uložil zaplatit první žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 182.755,- Kč (výrok II.) a druhého žalovaného zavázal k úhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni v částce 182.755,- Kč (výrok III.).

Odvolací soud - odkazuje na závěry formulované v  nálezu Ústavního soudu č. 576/2000 (jde o rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2001, sp. zn. ) - se ztotožnil s  právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož starosta obce (první žalované) nebyl oprávněn obec „zavázat“ (převzít směnečné ručení) bez souhlasu zastupitelstva. Současně zdůraznil, že starosta první žalované se podpisem směnky dopustil trestného činu, za který byl pravomocně odsouzen, pročež „jde navíc o exces, kterým nemůže být obec zavázána“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu - v rozsahu jeho potvrzujícího výroku a výroku o nákladech odvolacího řízení, jimiž bylo rozhodnuto ve vztahu k první žalované - podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), namítajíc, že spočívá   na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatelka akcentuje, že , o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném „v roce 1998“ (dále jen „ “), „nevyhradil do výlučné pravomoci obecního zastupitelstva uzavírání závazku směnečného ručení ani nepodmínil uzavření takového závazku jiným orgánem obce souhlasem zastupitelstva“. Výlučnou pravomoc zastupitelstva obce ve věcech náležejících do samostatné působnosti obce - pokračuje dovolatelka - nelze dovodit ani z ustanovení y. Jelikož na neplatnost právního úkonu (převzetí směnečného ručení) nelze usuzovat ani z důvodu, že se starosta dopustil podpisem směnky trestného činu, dovolatelka, odkazujíc současně na nález Ústavního soudu ze dne 6. dubna 2005, sp. zn. , požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatel - jak je zřejmé z obsahu dovolání - výslovně napadá rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích, jimiž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání (ve shora uvedeném rozsahu) podle ustanovení věty první a odmítl.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Je tomu tak proto, že právní závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je zcela konformní s dosavadní judikaturou představovanou např. rozhodnutími Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2001, sp. zn. a ze dne 10. července 2001 sp. zn. , jakož i rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. a ze dne 19. července 2006, sp. zn. . Nejvyšší soud přitom - na rozdíl od dovolatelky - neshledává důvod pro odlišný závěr ani z hlediska argumentace obsažené v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. dubna 2005, sp. zn. , když tato jednak ze závěrů vyjádřených v  rozhodnutí sp. zn. vychází, jednak reaguje na skutkový stav, který je ve srovnání s projednávanou věcí diametrálně odlišný.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je i v této části podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a první žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2006

JUDr. Petr  Gemmel, v.r.

předseda senátu