Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2936/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce České republiky - Ministerstva financí, proti žalovaným 1/ Ing. P. E., 2/ Ing. P. E., 3/ E. E., všichni zastoupeni advokátem, o zaplacení 21.773,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.8.2005, č.j. -99, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal po žalovaných solidárního zaplacení částky 21.773,- Kč s příslušenstvím podle , o zmírnění následků některých majetkových křivd. Na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 1. 1994, sp. zn. , totiž vydal žalovaným resp. právní předchůdkyni třetí žalované podíly na nemovitostech čp. 134, 135 s pozemky parc. č. 8, 9 v k. ú. D. a tito byli podle něj povinni – v důsledku své volby nemovitosti vydáním získat do vlastnictví – zaplatit podstatné zhodnocení stavby ( , , ). Žalobce vyzval žalované k zaplacení dopisem ze dne 15. 10. 2003, přičemž při vyčíslení podstatného zhodnocení nemovitostí státem vycházel ze znaleckého posudku ze dne 9. 7. 2003.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29.3.2005, č.j. -80, žalobu zamítl a přisoudil žalovaným náklady řízení v částce 11.461,- Kč. Prvostupňový soudu dospěl v podstatě k závěru o promlčení nároku žalobce k námitce žalovaných, přičemž jeho posouzení běhu promlčecí lhůty se řídilo dokonce (alternativně) též obecným ustanovením § 107 o. z. o bezdůvodném obohacení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 8. 2005, č. j. -99, změnil rozsudek soudu prvního stupně svým výrokem I. tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 21.773,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení od 1.1.2004 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. zamítl žalobu stran solidarity žalovaných při placení – šlo o dělitelné plnění. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že nárok, vyčíslený v intencích , promlčen není. Promlčecí doba pro uplatnění nároku je zde – při nedostatku speciální úpravy – obecná tříletá ( o. z.) a její běh začíná dnem, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Tímto dnem byl den následující po doručení dopisu žalobce s vyčíslením a zdůvodněním nároku ze dne 15. 10. 2003 žalovaným (šlo o dny 15. 11. resp. 21. 10. 2003). Žaloba byla tedy dne 22. 6. 2004 podána včas.

Proti nepříznivému výroku o platební povinnosti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání. Jeho důvody spatřovali v tom, že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, že věc nebyla správně posouzena po právní stránce a že rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé zejména nesouhlasili se závěry odvolacího soudu o nepromlčení práva na platbu zhodnocení nemovitostí a domnívali se, že tu došlo k promlčení – dokonce již v 70. letech minulého století poté, co měly být náklady na zhodnocení domů vynaloženy. Dovolatelé žádali, aby Nejvyšší soud zrušil v napadené části rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě advokátem, jeho přípustnost byla patrna – při neshodě rozsudků nižších instancí – z a dovolací důvody byly uplatněny podle ustanovení , b), odst. 3

Dovolání není důvodné.

Z usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2000, sp. zn. (čl. 50 spisu), z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 1998, sp. zn. , z rozsudku téhož soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. a z celé řady dalších judikátů je patrné, že interpretační praxe sleduje konstantně jedinou linii – totiž že výchozí právní skutečností, rozhodnou pro počátek běhu tříleté promlčecí lhůty ( o. z.) u nároku povinné osoby na úhradu rozdílu hodnot nemovitostí (podstatného zhodnocení), je v intencích výzva povinné osoby oprávněné osobě k plnění; jejím právním podkladem je, při nedostatku speciální zákonné úpravy, ustanovení o. z. (určení doby splnění závisí na vůli věřitele a splatnost plnění se datuje prvního dne po věřitelově požádání; účinnost žádosti resp. výzvy je dána jejím doručením dlužníkovi).

Odvolací soud tedy posoudil věc po právní stránce zcela správně.

Neobstojí ani další dva dovolací důvody, jak byly konkretizovány v dovolání. Změny žalobního petitu v dřívějším sporu o vydání věcí, vycházející z dědění na straně oprávněných a s tvrzeným dopadem na výši podílů oprávněných osob, již nejsou relevantní. Námitky dovolatelů vůči skutečnostem rozhodným pro výši zhodnocení nemovitostí (poslední odstavec dovolání) jsou povahy skutkové, nikoli právní, a dovolací soud není v rámci své přezkumné činnosti (výklad ) oprávněn do skutkového základu věci, zjištěného nižšími instancemi, zasahovat.

Nejvyšší soud proto, s ohledem na své výše popsané posouzení věci, dovolání žalovaných zamítl ( ).

Úspěšnému žalobci nevznikly v řízení žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle přípustný.

V Brně dne 31. října 2006

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu