Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2216/2006

U S N E S E N Í

I.     Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 11. 2005, č. j. -51, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 5. 2005, č.j. -40, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud - ve shodě se závěrem soudu prvního stupně – zkonstatoval, že návrh na obnovu řízení byl žalovaným podán opožděně, neboť nebyla dodržena tříletá objektivní lhůta pro jeho podání stanovená v , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2001 (dále jen „ “), která je lhůtou propadnou a jejíž navrácení není přípustné (právní moc rozsudku č.j. – 37, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nastala dne 20. 8. 1998, návrh na obnovu řízení byl žalovaným podán dne 23. 4. 2004). Námitkami uplatněnými v odvolání týkajícími se doručování v řízení, jehož obnova je navrhována, a pravosti stvrzenek předložených žalovaným jako důkazní prostředek spolu s návrhem na obnovu řízení se odvolací soud nezabýval, neboť nemohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) u soudu prvního stupně dne 20. 2. 2006 dovolání.

Usnesením ze dne 23. 2. 2006, č.j. –58, (doručeným dne 11. 4. 2006) vyzval soud prvního stupně dovolatele (žalovaného), aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem pro dovolací řízení advokáta a tuto skutečnost doložil soudu předložením plné moci a ve stejné lhůtě předložil dovolání sepsané advokátem. Současně soud prvního stupně vyzval dovolatele k doplnění dovolání tak, aby z něj bylo zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popř. které důkazy by měly být provedeny.

Na základě žádosti dovolatele ustanovil soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 5. 2006, č.j. -72, dovolateli zástupcem advokáta JUDr. J. Z. Dne 26. 6. 2006 pak bylo soudu prvního stupně osobně doručeno podání, jímž bylo doplněno dovolání ve smyslu výše uvedeného usnesení (č.l. 74).

Dovolatel v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (ve znění účinném po novele provedené , tedy od 1. 1. 2001), navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu. Požaduje opětovné posouzení řízení vedeného pod sp. zn. i řízení vedeného pod sp. zn. a namítá, že rozhodoval soud, který k tomu nebyl podle místně příslušný, neboť v době podání návrhu žalobcem a v průběhu celého řízení byl dovolatel  přihlášen k trvalému pobytu na adrese P. O.  Dále namítá,  že při doručování písemností žalovanému bylo porušeno ustanovení , protože poštovní zásilky byly v ubytovacím zařízení N. 435, kde se dovolatel  zdržuje, přebírány zaměstnancem žalobce.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „ “), návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Byl-li rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. -37, jehož se návrh na obnovu řízení týkal, vydán dne 11. 5. 1998, bylo ve věci návrhu na obnovu řízení (správně) jednáno a rozhodováno podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.  Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) tedy, s ohledem na výše uvedené, dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2001.

Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalovaným), zastoupeným advokátem, jímž bylo dovolání také sepsáno ( , 2 ) a dovolání směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ).

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podaného dovolání.

Ze shora uvedeného vyplývá nezbytnost projednání dovolání a rozhodování o něm podle „dosavadních právních předpisů“, tedy podle ve znění účinném před   1. 1. 2001, přičemž projednáním a rozhodováním dovolání podle „dosavadních právních předpisů“ se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. uveřejněné  pod č. 70 v sešitu č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému v době od 1. 1. 2001 po řízení provedeném podle , ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( , ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Při posuzování otázky včasnosti dovolání však dovolací soud nemohl opomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 7 v sešitu č. 1 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura, v němž Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době od 1. ledna 2001 po řízení provedeném podle ve znění účinném před tímto datem lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání podané účastníkem po uplynutí lhůty však nelze odmítnout jako opožděné, dodržel-li účastník lhůtu, kterou mu k podání tohoto opravného prostředku v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud. Současně dovolací soud nepřehlédl, že v písemném vyhotovení napadeného usnesení byli účastníci poučeni, že „proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4“.

Žalovaný podal dovolání sice po marném uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty (ve smyslu věty první ), avšak – ve shodě s poučením, jehož se mu dostalo v písemném vyhotovení napadeného usnesení – ve dvouměsíční lhůtě od jeho doručení (napadené usnesení mu bylo doručeno dne 19. 12. 2005 a dovolání doručil k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 osobně v pondělí 20. 2. 2006). S přihlédnutím ke shora uvedenému právnímu závěru o včasnosti dovolání, které bylo podáno podle nesprávného poučení odvolacího soudu ve dvouměsíční lhůtě od doručení napadeného rozhodnutí, lze dovolání žalovaného pokládat za dovolání včas podané.

Následně se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení je upravena ustanoveními , a        Dovolatel se mýlí, dovozuje-li přípustnost dovolání z ustanovení , neboť toto ustanovení ve znění účinném před 1. 1. 2001 upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, nikoliv tedy proti usnesení.

V posuzované věci nelze dovodit přípustnost dovolání žalovaného z ustanovení , neboť napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím (ve smyslu ) a nelze jej podřadit ani žádnému z usnesení vyjmenovaných v až písm. f)

Dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení Toto ustanovení totiž podmiňuje přípustnost dovolání tím, že musí jít o potvrzující rozhodnutí ve věci samé, a to jak v případě, kdy přípustnost dovolání založí svým rozhodnutím odvolací soud (odstavec 1), tak také v případě, posuzuje-li ji (za podmínek stanovených v odstavci druhém) soud dovolací. Pojmem „věc sama” se rozumí předmět, pro nějž se soudní řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu považován nárok uplatněný žalobou, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutí o obnově řízení však věc samu v tomto smyslu neřeší, neboť případné povolení obnovy řízení může přivodit pro účastníka řízení jen procesní právo, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo rozhodnuto. V posuzovaném případě je „věcí samou“ žalobcem uplatněný požadavek na „zaplacení částky  5.964,- Kč, s příslušenstvím“, o němž bylo rozhodnuto dne 11. 5. 1998 rozsudkem č.j. -37 vydaným v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. . Napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, proto není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, v sešitě 10, pod pořadovým číslem 61).

Není-li přípustnost dovolání dána podle ani podle , zbývá posoudit, zda řízení není postiženo některou z vad uvedených v Zkoumáním obsahu spisu však dovolací soud žádnou z vad řízení uvedených v ust. neshledal.

Namítá-li dovolatel, že v řízení rozhodoval soud místně nepříslušný a že bylo porušeno ust. , neboť poštovní zásilky v ubytovacím zařízení N. 435 přebíral zaměstnanec žalobce, nejedná se o námitky způsobilé založit přípustnost dovolání podle ust. Z obsahu spisu i z obsahu dovolání totiž vyplývá, že dovolatelem namítané vady se netýkají řízení vedeného pod sp. zn. , tedy řízení o návrhu na obnovu řízení, v němž bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž řízení vedeného pod sp. zn. , tedy řízení, o jehož obnovu žalovaný usiloval. V tomto dovolacím řízení  lze však přezkoumávat pouze řízení o návrhu na obnovu, nikoli řízení, jehož obnova je navrhována (avšak nebyla dosud pravomocně povolena).

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného z citovaných ustanovení, Nejvyšší soud je podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a věty první (per analogiam), neboť žalovaný, jenž podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října  2006

JUDr. Robert  W a l t r , v. r.

předseda senátu