Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1048/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 12. 2003, č.j. -33, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení o výkon rozhodnutí (vydaného v nalézacím – soudním či rozhodčím řízení) přiznávajícího určité právo musí být zahájeno v desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy lhůta začala běžet poprvé ( , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“), a v určitých případech (nikoliv ovšem v dané věci) v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí ( obch. zák.). Splatnost vymáhaných pohledávek nastala v květnu, červenci a listopadu 1993, kdy také začala poprvé běžet promlčecí lhůta pro uplatnění těchto pohledávek; návrh na nařízení exekuce, podaný dne 12. 2. 2003, je tedy nutno mít za včasný, v důsledku čehož nelze mít za důvodnou povinným vznesenou námitku promlčení vymáhaného práva a z ní dovozovanou nepřípustnost exekuce, resp. existence důvodu pro zastavení exekuce dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “, srov. ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnost /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení – povinný odvolacímu soudu vytýká, že při svém rozhodování překročil zákonnou pravomoc, neboť „de facto“ právo nevykládal, ale tvořil. Svou „zákonem nepodloženou a soudem účelově vytvořenou konstrukcí“ promlčení práva na uspokojení (zaplacení) judikátní pohledávky vzniklé z obchodně závazkových právních vztahů totiž odvolací soud dle přesvědčení dovolatele založil „stav odporující zákonu“, přičemž jeho právní názor zaujatý při posouzení uvedené otázky je nadto nutné mít za „právně vadný“. Dovolatel uvedl, že v řízení o výkon rozhodnutí a v exekučním řízení je „esenciálním předmětem promlčení právo na plnění (pohledávky) a nikoliv, jak uvádí odvolací soud, právo na výkon rozhodnutí. Skutečnost, že věřitelovo právo na plnění (pohledávka) bylo osvědčeno rozhodnutím soudu v předcházejícím řízení, má vliv toliko na běh promlčecí doby, nikoliv však na předmět promlčení“. Odvolacímu soudu dále vytýká, že při svém rozhodování „ignoroval“ ustanovení a obch. zák. Vymáhané pohledávky se staly splatnými v květnu, červenci a listopadu 1993, platební rozkaz sp. zn 2 Ro 199/96 nabyl právní moci dne 28. 8. 1996, od následujícího dne tedy pokračoval běh zbývající části promlčecí doby (zastavené podáním návrhu na vydání uvedeného platebního rozkazu) dle ustanovení obch. zák. Návrh na nařízení exekuce, podaný dne 12. 2. 2003, je tedy nutné mít za opožděný, resp. podaný v době, kdy právo na vymožení dotčených pohledávek již bylo promlčeno. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , odst. 2 je sice dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu a zastavení exekuce), avšak nikoli bez dalšího, nýbrž jen za podmínek vyložených a 3 Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení Podle něho je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Námitka existencí vady řízení (pod niž je podřaditelné dovolatelovo tvrzení o „překročení soudní pravomoci“), odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovala), se – ve smyslu – může uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné, a sama o sobě je pro založení přípustnosti dovolání bezcenná.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Ačkoli povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z obchodního závazkového vztahu odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž toto právo se ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák. promlčuje v deseti letech ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé; u práva na plnění závazku tedy podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2, ročník 2006 pod č. 13, dále usnesení téhož soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , a ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. ).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu