Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2633/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 8. 11 2005, č. j. -78, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 22.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení ode dne 16. 8. 2004 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2006, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i  právními závěry soudu prvního stupně, že druhý žalovaný s ohledem na neexistenci pracovněprávního vztahu mezi ním a žalobkyní není pasivně legitimován a že žalobkyně neprokázala, že by k poškození jejího zdraví došlo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním prvého žalovaného.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , z důvodů podle ust. a b) Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku existence pracovněprávního vztahu mezi ní a druhým žalovaným a že odvolací soud přecenil význam znaleckého posudku MUDr. K. na úkor dalších důkazů, které potvrzují úrazový děj v daném místě a čase. Poukazuje dále na pochybení soudů obou stupňů při hodnocení důkazů a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oba žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ust. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 22.000,- Kč s příslušenstvím. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyní požadovaná částka z titulu náhrady škody na zdraví je součtem částek nárokovaných na náhradě za ztrátu na výdělku ve výši 3.000,- Kč, na náhradě bolestného ve výši 6.000,- Kč, za ztížení společenského uplatnění v částce 12.000,- Kč a na náhradě účelných nákladů spojených s léčením v částce 1.000,- Kč. Jedná se o dílčí nároky (§ 442 odst. 1, § 444 odst. 1, § 445, § 449 obč. zák.) se samostatným skutkovým základem, byť požadované jako důsledek jedné škodné události. Přípustnost dovolání se proto posuzuje u každého nároku, o němž bylo rozhodnuto, zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000). Předmětem řízení před odvolacím soudem byly jednotlivé nároky ve výši 3.000,- Kč, 6.000,- Kč, 12.000,- Kč a 1.000,- Kč, z nichž žádný nepřevyšuje 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících 20.000,- Kč je vyloučena ustanovením , byť celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání v dané věci je vyloučena zákonem a vzhledem k obsahu a stručnosti vyjádření žalovaných k dovolání, nelze náklady žalovaných na odměnu advokáta za sepis tohoto vyjádření považovat za potřebné k účelnému uplatňování či bránění práva. Žalobkyni proto nebyla uložena povinnost k jejich náhradě.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu