Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 5/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 22. února 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky E. H., zastoupené JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Senovážné nám. 23, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006 č. j. -122, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 11. 2005 sp. zn. ,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka svou ústavní stížnost proti výše označeným rozhodnutím odůvodnila tím, že dle jejího přesvědčení Nejvyšší soud pochybil, když dovodil nepřípustnost dovolání, přičemž k tomuto závěru dospěl ryze formálním způsobem - proto, že stěžovatelkou požadované jednotlivé dílčí náhradové nároky nepřevyšují hraniční částku 20.000,- Kč. Uvedla, že v době podání žaloby jí nemohla být známa konkrétní výše jednotlivých dílčích náhradových nároků, dva nároky byly odvislé od znaleckého posudku či odborné lékařské zprávy, sama pak provedla odhad nároků v minimální výši s vědomím, že budou v řízení upřesněny, a netušila, že tento její korektní postup bude v konečném důsledku použit proti ní. Pokud by předvídala ryze formalistický přístup dovolacího soudu, pak by své nároky výrazně navýšila. Své námitky proti rozhodnutím soudů obou stupňů uvedla v dovolání, spoléhala na to, že Nejvyšší soud, jako vrcholný orgán soustavy obecných soudů, tyto její námitky objektivně přezkoumá, což se však nestalo. Proto se cítí postupem soudů dotčena v právech zakotvených v a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [, odst. 3 a 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu tvrzený zásah do práv v návrhu označených zjištěn nebyl. Jmenovaný soud dovolání stěžovatelky, podané podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu, z důvodů dle § 241a odst. 2 písm. a) a b) obč. soudního řádu odmítl v souladu s § 237 odst. 2 písm. a) obč. soudního řádu opodstatněně, když rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které v dotčeném výroku o věci samé nepřevýšilo částku 20.000,- Kč - byla zamítnuta žaloba o náhradu škody uplatněná za ztrátu na výdělku ve výši 3.000,- Kč, za bolestné ve výši 6.000,- Kč, za ztížení společenského uplatnění v částce 12.000,- Kč, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením v částce 1.000,- Kč. Dovolací soud pak v odůvodnění usnesení, s poukazem na § 237 odst. 2 písm. a) obč. soudního řádu i na svou judikaturu, důvodně konstatoval, že přípustnost dovolání se posuzuje u každého nároku, o němž bylo rozhodnuto, byť tak bylo učiněno v jednom řízení a jedním rozsudkem, a vzhledem k tomu, že žádný z nároků nepřevýšil částku 20.000,- Kč, nelze takové dovolání považovat za přípustné. Nutno dodat, že na tomto závěru by nemohlo nic změnit ani tvrzení stěžovatelky o důvodech, pro které žalobou neuplatnila u jednotlivých nároků částky podstatně vyšší.

Pro shora uvedené byla ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu shledána zjevně neopodstatněnou a odmítnuta dle , ve znění pozdějších předpisů. Poněvadž k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodů, závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, ale pro nesplnění podmínky dovolání dle obč. soudního řádu, nelze pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti směřující proti rozsudku soudu II. stupně vycházet z data doručení usnesení dovolacího soudu ze dne 18. 10. 2006. Proto v dalším je odmítnutí ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006 odůvodněno ust. a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 11. 2005 ustanovením cit. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu