Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1967/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky Mgr. V. L.,  zastoupené  advokátem,  proti rozsudku Městského soudu v Praze z 2.11.2005, sp.zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. (žalobkyně Mgr. V. L., zastoupené  advokátem, proti žalovaným: 1. Stavebnímu bytovému družstvu v P.,  a 2. Bytovému družstvu Z., P.,  zastoupenému  advokátkou,  o vydání věcí), takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyně, podané u soudu 13.3.1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 4.8.2004, čj. -273. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně s žalobním návrhem, aby bylo soudem rozhodnuto, že „žalovaný č. 1 (Stavební bytové družstvo v P.) nebo žalovaný č. 2 (Bytové družstvo Z.) je povinen vydat žalobkyni pozemek parc. č. 3422 (o výměře 942 m2) v katastrálním území D., obec P.“. O nákladech řízení mělo být rozhodnuto samostatným usnesením.

V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že původními vlastníky pozemku parc. č. 3422 v katastrálním území D. byli od roku 1951 V. Z. (ze 2/3) a M. Z. (z 1/3). Rozhodnutím bývalého Obvodního národního výboru v P. z 18.12.1956, čj. Výst. 22224/65/Dr.Ku, byl pozemek parc. č. 3422 v katastrálním území D. vyvlastněn podle ustanovení za peněžní náhradu, a to pro družstevní bytovou výstavbu. Po zemřelém V. Z. byla dědičkou M. Z., která pak rovněž zemřela 26.2.1990, a její dědičkou se stala V. L., rozená Z. Žalobkyně V. L. požádala o vydání pozemku parc. č. 3422/1 v katastrálním území D. Stavební bytové družstvo občanů v P., ale bezvýsledně. Stavební bytové družstvo v P. (jemuž byl pozemek parc. č. 3422 v katastrálním území D. bezplatně odevzdán do užívání v roce 1975 podle hospodářské smlouvy, uzavřené s Obvodním národním výborem v P.) převedlo smlouvou ze dne 16.12.1991 domy čp. 2070 a čp. 2071 na pozemcích parc. č. 3423 a 3422, díl d/ a e/, na bytové družstvo Z. Podle zjištění získaného od orgánů katastru nemovitostí je pozemek parc. č. 3422, díl e/ totožný s pozemkem parc. č. 3422/1 v katastrálním území D. (obec P.). Pozemek parc. č. 3422/1 v katastrálním území D. tvoří jeden funkční celek s domem čp. 2071, pro domy čp. 2070 a čp. 2071 existuje společné zázemí – prádelna, sušárna, dílna, odpadkárna, kotelna a úschovna kol; do domu čp. 2071 na pozemek parc. č. 3422/2 vede cesta pouze přes pozemek parc. č. 3422/1 a uvedený dům nemá přímý přístup z ulice.

Soud prvního stupně poukazoval na ustanovení , ale dovozoval, že pozemek, o nějž v tomto řízení jde, nesloužil před jeho vyvlastněním rodičům žalobkyně k zemědělské výrobě.

Dále soud prvního stupně poukazoval na ustanovení a j/ , ale měl za to, že v daném případě nedošlo k vyvlastnění pozemku bez náhrady a pozemek po vyvlastnění sloužil účelu, pro který byl vyvlastněn.

Soud prvního stupně proto žalobu žalobkyně zamítl pro nesplnění podmínek stanovených v a j/ Navíc byl soud prvního stupně toho názoru, že tu vydání pozemku brání i ustanovení , protože jde o pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem.

Ohledně nákladů řízení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 pak usnesením z 31.8.2004, čj. -273, a to tak, že žalobkyně a Stavební bytové družstvo v P. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení; žalobkyni bylo však uloženo zaplatit Bytovému družstvu Z. na náhradu nákladů řízení 19.340 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 4.8.2004, čj. -269 (ve spojení s usnesením z 31.8.2004, čj. -273), rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 2.11.2005, sp.zn. , 442/2004. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byla výrokem tohoto rozsudku (označeným I.) vyřešena žalobkyní vznesená námitka podjatosti vůči soudkyni soudu prvního stupně, a to tak, že soudkyně Mgr. M. J. není vyloučena z projednávání a rozhodování o této právní věci. Výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé byl odvolacím soudem potvrzen. Ve výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení byl tento výrok změněn tak, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit Bytovému družstvu Z. 14.720 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; jinak byl tento výrok o nákladech řízení potvrzen. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit Bytovému družstvu Z. 6.425 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným Stavebním bytovým družstvem v P. bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobkyně není opodstatněno.

Odvolací soud s poukazem na ustanovení , a 2 dospěl k závěru, že námitku žalobkyně, týkající se postupu soudkyně soudu prvního stupně při sepisování protokolu o jednání před soudem prvního stupně měl za následek to, že toto jednání bylo údajně zmatečné, nelze pokládat za důvodnou.

Ve věci samé se odvolací soud plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně. v řízení před soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že sporný pozemek, o nějž jde v tomto řízení, který byl veden původně jako orná půda, nikdy nesloužil zemědělské výrobě a proto soud prvního stupně správně v této právní věci postupoval podle Skutečnost, že šlo o ornou půdu, nebránila tomu, aby byl pozemek vyvlastněn pro účely bytové výstavby. Soud prvního stupně také správně posoudil otázku zastavěnosti pozemku ve smyslu ustanovení ; odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně, že „komunikace, které byly na pozemku vybudovány, po jeho převzetí státem, jsou hlavní stavbou, neboť u nich jde o nemovitost ve smyslu ustanovení ; soud prvního stupně tedy, podle názoru odvolacího soudu, správně usoudil, že tu jde o pozemek zastavěný.

Odvolací soud sdílel i názor soudu prvního stupně, že sice v daném případě bylo třeba žalobkyni považovat za oprávněnou osobou podle a žalované Bytové družstvo Z. za povinnou osobu podle téhož zákona, ale správně posoudil i nedostatek splnění podmínky uvedené v , když sporný pozemek, o nějž v tomto řízení jde, byl vyvlastněn za náhradu.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení a změnil jen výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným Bytovým družstvem Z. (jen ohledně výše těchto nákladů co do částky 14.720 Kč místo 19.340 Kč). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 22.2.2006 a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 16.3.2006 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 6, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení . Jako dovolací důvody dovolatelka uplatňovala, že řízení před odvolacím soudem tu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelka především uváděla, že je tu právně významné, že pozemek, který byl právním předchůdcům žalobkyně vyvlastněn, byl rozdělen na dvě části, a to na pozemek parc. č. 3422/2 a pozemek parc. č. 3422/2 v katastrálním území D. Stavba ve smyslu ustanovení byla zřízena pouze na pozemku parc. č. 3422/2, zatím co pozemek parc. č. 3422/1 žádnou stavbou domu zastavěn nebyl. Podle názoru dovolatelky nemá oporu v provedeném dokazování závěr odvolacího soudu o tom, že komunikace, která byla na pozemku vybudována po jeho převzetí státem, je hlavní stavbou (smyslu ustanovení ). Nejde tu totiž o stavbu, která by byla způsobilá být sama předmětem občanskoprávních vztahů (srov. , a ), nýbrž jde o součást věci jiné. Odvolací soud nevysvětlil, proč pokládal přístupové komunikace, které jsou na pozemku parc. č. 3422/1 v katastrálním území D., jsou samostatným předmětem právních vztahů a tedy samostatnou věcí ve smyslu ustanovení a že mohou být převáděny nezávisle na pozemku, na němž stojí. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neodůvodnil rovněž, proč tyto příjezdové komunikace jsou stavbou ve smyslu ustanovení Soud prvního stupně k objasnění této otázky neprovedl ani místní šetření.

Dovolatelka měla za to, že nelze souhlasit ani s názorem odvolacího soudu, že nebylo třeba se zabývat otázkou, proč by v tomto případě nebylo možné oddělit nezastavěnou část pozemku od zastavěné části pozemku a nezastavěnou část pozemku pak žalobkyni vydat.

Dovolatelka dále vytýkala odvolacímu soudu, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, i když byl žalobní návrh nesrozumitelný a tedy v důsledku toho i rozsudek soudu, vycházející z tohoto návrhu, byl nevykonatelný. Tato vada řízení mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Podle názoru dovolatelky „pokud není předmět řízení dostatečně určitým způsobem specifikován a soud o žalobě přesto rozhodne, aniž by žalobce poučil o tom, jakým způsobem má vada žalobního petitu být odstraněna, není zřejmé, o čem soud rozhodl“.

Přípustnost dovolání dovolatelky bylo tu  třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řešil-li odvolací soud právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázka, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud ve svém rozhodnutí některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp.zn. Obvodního soudu pro Prahu 6), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 2.11.2005 (sp.zn. , 442 Městského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud ve svém rozsudku, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodována dovolacího soudu.

Vzhledem k dvojímu druhu výroků rozsudku odvolacího soudu (tj. jednak výroku ve věci samé, spojeného s výrokem o nákladech řízení, a jednak výroku, týkajícího se žalobkyní namítané podjatosti soudkyně soudu prvního stupně při rozhodování v této právní věci) měl dovolací soud na zřeteli ustanovení , podle něhož dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; dovolání dovolatelky proti zmíněnému výroku o nevyloučení soudkyně soudu prvního stupně z rozhodování v podstatě svými důvody nesměřovalo.

Pokud dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvod to, že v odvolacím řízení (stejně jako v řízení před soudem prvního stupně) došlo, podle názoru dovolatelky, k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, vycházel dovolací soud z právního názoru obsaženého v rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, že se za takovou vadu řízení považuje takový nesprávný postup soudu v řízení, který se projevil už v průběhu řízení (např. nesprávností při předvolání účastníka řízení k jednání, kterou mu byla odňata možnost jednat před soudem) a nikoli až při rozhodování soudu ve věci. Nesprávný postup soudu v řízení tohoto druhu v tomto případě nebyl dovolacím soudem shledán.

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení (podle něhož „pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává“). Toto ustanovení se nepochybně projednávané právní věci týkalo; v řízení o dovolání bylo však třeba posoudit, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil, a to i z hlediska potřebného posouzení přípustnosti dovolání dovolatelky.

Za stavbu ve smyslu ustanovení je třeba považovat zejména takovou stavbu, která z dříve nezastavěného pozemku činí pozemek zastavěný (srov. stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993 /str. 120, odst. 2/ Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž musí jít o stavbu relativně trvalého charakteru, kterou nelze bez nežádoucích obtíží přemístit (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 23/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Spojení stavby se zemí pevným základem ( ) je možno charakterizovat tak, že věc nesmí být oddělitelná od země, aniž by došlo k porušení věci. Z hlediska stavebního je pevný základ stavby základovou prostorovou konstrukcí, a to pro konkrétní stavební objekt, v konkrétní lokalitě a v konkrétních vnitřních a vnějších podmínkách (srov. nález Ústavního soudu ČR ze 6.5.2003, , uveřejněný pod č. 60 ve svazku 30 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 22/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo poukázáno na vyvlastněné pozemky, které jsou zčásti zastavěny budovou, pro jejíž výstavbu byl pozemek vyvlastněn, přičemž zčásti plní takový pozemek funkci komunikace nebo jiné nezbytné plochy, takže i takto je vyvlastněný pozemek využíván k účelu, pro který byl vyvlastněn ( ).

Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytná k provozu stavby (srov. nález Ústavního soudu ČR z 23.10.2003, , uveřejněný pod č. 123 ve svazku 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Citované výkladové právní závěry z uveřejněné judikatury soudů i z nálezů Ústavního soudu ČR měl dovolací soud na zřeteli i v daném případě a z nich také vycházel. Zároveň však musel dovolací soud konstatovat, že z těchto výkladových právních závěrů vycházel v podstatě i odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřuje v tomto případě dovolání dovolatelky.

Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit názoru, že tu odvolací soud ve svém rozhodnutí, napadeném dovoláním, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotněprávními ustanoveními (zejména , i ).

Nebylo tedy možné shledat u dovolání dovolatelky zákonné předpoklady přípustnosti dovolání, jak je stanoví a odst. 3 , tj. řešení některé právní otázky v rozporu s hmotným právem nebo právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k nálezům Ústavního soudu ČR). A protože, jak již bylo shora uvedeno, odvolací soud tu neřešil ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebyly tu u dovolání dovolatelky dány předpoklady přípustnosti dovolání podle uvedených ustanovení .

Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení a , a to jako dovolání, jehož přípustnost nebyla dána žádným ustanovením , upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených žalovaným Bytovým družstvem Z. na vyjádření k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu již zmíněného vyjádření žalovaného bytového družstva k dovolání žalobkyně, rekapitulujícího v podstatě procesní vyjádření uvedeného žalovaného, učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není  přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu