Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 275/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č. j. -44, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 378.000,- Kč z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, zvýšené o šestinásobek základního bodového ohodnocení podle , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že den 12. 12. 1999 utrpěla žalobkyně při dopravní nehodě újmu na zdraví, spočívající ve vážné mozkové poruše, v omezení hybnosti páteře, v poškození břišní stěny, v těžkém omezení hybnosti hrudníku, v sexuální dysfunkci, v protrahované depresivní reakci vzniklé v souvislosti s polytraumatem, a dále žalobkyně ztratila čich a dva zuby. Poté, co pojišťovna částečně mimosoudně (120.000,- Kč) a částečně na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. (499.815,- Kč), žalobkyni tuto škodu na zdraví nahradila (základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění bylo rozhodnutím soudu zvýšeno o šestinásobek), se zdravotní stav žalobkyně zhoršil, a to v příčinné souvislosti s úrazem utrpěným při dopravní nehodě. Znalec MUDr. N. popsal nynější obtíže žalobkyně jako porušení funkce zažívacích orgánů a poškození břišní stěny s porušením břišního lisu a stanovenou základní výměru bodového ohodnocení (600 bodů) zvýšil o 50 % ve smyslu ustanovení , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že takto ohodnocená náhrada poruchy funkce zažívacích orgánů (ostatně již mimosoudně odškodněná) je dostatečná, že žalobkyně již v době předchozího znaleckého zkoumání (i v době před úrazem) trpěla zažívacími obtížemi a že současné následky původního zranění ji nevyřazují z běžného života tak, aby se dalo hovořit o mimořádnosti ve smyslu ustanovení vyhlášky.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, č. j. -61, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že daný případ není případem hodným mimořádného zřetele podle § 7 odst. 3 vyhlášky ve smyslu ustálené judikatury, neboť žalobkyní tvrzené potíže, jež jí ztěžují zapojení do běžného života (nutnost dietního stravování, časté pocity zvracení, příp. skutečné zvracení, zažívací obtíže a ranní nechutenství), byly již plně žalovanou odškodněny v rozsahu základního bodového ohodnocení, zvýšeného o 50% ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Důvodem ke zvýšení náhrady nemůže být ani okolnost, že podle § 7 odst. 3 vyhlášky byla zvýšena náhrada za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s bezprostředními následky úrazu; charakter současných potíží žalobkyně takový postup neodůvodňuje.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Je přesvědčena, že právě nově nastalé obtíže jsou dalším výrazným zásahem do způsobu jejího života, neboť jde o problémy, které pociťuje několikrát denně každý den, a je tudíž omezena více, než kdyby jí zdravotní obtíže znemožňovaly se sportovně či kulturně vyžít. Za nesprávnou považuje úvahu soudů obou stupňů, že zdravotní omezení, která má nyní, poměřují s obtížemi, které vznikly před tímto zhoršením a nikoliv před vlastní dopravní nehodou. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaná ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu o nedůvodnosti aplikace ustanovení a navrhuje zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl  vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž by mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění [skutkový stav není dovolatelkou zpochybňován, ostatně vzhledem k posuzování přípustnosti dovolání podle ani nemůže být předmětem dovolacího přezkumu], že žalobkyně byla odškodněna za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s úrazem při dopravní nehodě (v rozsahu šestinásobku základního bodového ohodnocení podle ) a že následně jí vznikly další komplikace zdravotního stavu spočívající  v poruše funkce zažívacích orgánů a poškození břišní stěny s porušením břišního lisu [znalec stanovil základní výměru bodového hodnocení za ztížení společenského uplatnění na 600 bodů, zvýšenou o 50% ve smyslu ; tomu odpovídající částku 63.000,- Kč již žalovaná žalobkyni uhradila].

Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v posouzení otázky, zda jsou splněny, s ohledem na zhoršení jejího zdravotního stavu a související negativní následky, jež se promítají do jejího každodenního života, podmínky pro aplikaci ustanovení nad rámec již zvýšené základní výměry.

Odvolací soud v první řadě správně dovodil, že při zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projeví-li se nové následky související s původním úrazem, mohou být odškodněny i takové další následky, které se projeví později v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, příp. ani nemohly být předvídány. V takovém případě jde o nový dílčí nárok z původní škodné události, přičemž pro účely odškodnění ztížení společenského uplatnění se porovnává stav před zhoršením zdravotního stavu se stavem nynějším. Nárok totiž sice vyplývá z jedné a téže škodné události, avšak nejde jen o změnu výše původního (již odškodněného) nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7.1998, sp. zn. , publikovaný pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1986). Zároveň platí, že byly-li při předešlém odškodnění ztížení společenského uplatnění shledány podmínky pro zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky, neznamená to automaticky, že u každého dalšího nově vzniklého nároku budou podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady opět splněny.

Postup podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky přichází přitom v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které poškozený podle předpokladů ve věku, ve kterém byl poškozen na zdraví, měl pro uplatnění v životě a společnosti, a které jsou v důsledku poškození omezeny nebo ztraceny.  Jde zejména o ty zcela výjimečné případy (hodné mimořádného zřetele), kdy kulturní, sportovní či jiné zapojení poškozeného před úrazem bylo na vysoké úrovni a mimořádné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 1988, sp. zn. , publikovaný pod č.10 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Odvolací soud tato hlediska zvažoval, respektoval tak právní úpravu i soudní judikaturu a jeho závěr, že vzhledem ke konkrétním okolnostem tohoto skutkově jedinečného případu důvody pro zvýšení náhrady dány nejsou, nečiní rozhodnutí po právní stránce zásadně významným ve smyslu ustanovení (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí proti němuž není podle ustanovení tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je proto podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne  27. září 2006

JUDr. Petr V o j t e k, v.r.

předseda senátu