Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1824/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením z 27. 6. 2005, č.j. -9, nařídil exekuci k vymožení peněžitého plnění (nákladů předcházejícího řízení, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného určených v příkazu exekutora) podle svého vykonatelného rozsudku ze 7. 1. 2005, č.j. (výrok I.), a jejím provedením pověřil označeného soudního exekutora (výrok II.).

Shora uvedeným usnesením krajský soud k odvolání povinného usnesení okresního soudu zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.).

V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – exekutor napadá výrok III. usnesení odvolacího soudu, který je podle jeho názoru v rozporu se zněním ustanovení , o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož „zanikne-li pověření exekutora k provedení exekuce rozhodnutím soudu o vyloučení exekutora nebo o zastavení exekuce anebo o pověření jiného exekutora provedením exekuce /, b) a d) zákona/, činí odměna exekutora, jehož pověření zaniklo, 3.000,- Kč, nestanoví-li se dále jinak“. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na usnesení z 22. 12. 2003, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2005, pod poř. č. 22, jímž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že „zanikne-li pověření exekutora k provedení exekuce v důsledku zastavení exekuce bez jeho zavinění, činí odměna exekutora nejméně 3.000,- Kč, bez zřetele k tomu, že žádný exekuční úkon nevykonal“.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle ustanovení , a není dovolání směřující proti výroku usnesení odvolacího soudu, podle něhož exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce, přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce ( ex. řádu) v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle již proto, že usnesení o nákladech exekuce, stejně jako o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88). Pokud pak jde o tu část usnesení krajského soudu, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, nejedná se navíc o rozhodnutí měnící ani potvrzující.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení a odmítl (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod poř. č. 4).

Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měli dle ustanovení , a věty první právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu