Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19Co 559/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. P. M. ve věci oprávněného

L

.

L

., zast. R. S., advokátem, proti povinnému

T. U. S., s.r.o.,

se sídlem v L., IČO xxx, o nařízení exekuce pro pohledávku oprávněného l70.748,50 Kč, k odvolání soudního exekutora do usnesení Okresního soudu v xxx č.j. -11 z 10. července 20

03, t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se m ě n í ve výroku sub II tak, že oprávněnému se ukládá, aby soudnímu exekutorovi JUDr. T. M. zaplatil odměnu v částce 3.000,- Kč do tří dnů.

II. Ve výroku sub III se toto usnesení

m ě n í tak, že povinnému se ukládá, aby oprávněnému nahradil náklady řízení v částce 18.210,- Kč k rukám R. S. do tří dnů.

Ve výroku o zastavení exekuce zůstává usnesení okresního soudu n e d o t č e n o .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud zastavil exekuci, nařízenou pro vymožení pohledávky oprávněného 170.748,50 Kč a přísl. poté, co oprávněný vydání takového rozhodnutí navrhl; důvodem tohoto návrhu byla úhrada vymáhané pohledávky po nařízení exekuce.

Dále prvostupňový soud vyslovil, že pověřený soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce a uložil povinnému, aby nahradil oprávněnému náklady řízení v částce 15.210,- Kč.

Výrok, jímž odepřel pověřenému soudnímu exekutorovi právo na náhradu nákladů, odůvodnil okresní soud zjištěním, že exekutor v řízení žádné úkony neprovedl (jak exekutor sám na dotaz soudu uvedl).

Toto rozhodnutí napadá včas podaným odvoláním pověřený soudní exekutor a navrhuje, aby bylo změněno tak, že bude oprávněnému uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.000,- Kč. V odůvodnění svého opravného prostředku poukazuje na ust. § ll odst. 2 vyhl. a dovozuj

e

z něho, že podmínkou vzniku nároku exekutora na tuto odměnu je jen to, že “byl již exekucí pověřen bez ohledu na to, jak dlouho jeho pověření trvá a kolik úkonů stihl za dobu svého pověření v exekuci provést”.

Oprávněný navrhl usnesení soudu prvého stupně v jeho napadeném výroku potvrdit; exekutor nezapočal s výkonem exekuční činnosti, exekuci nijak neprováděl, proto mu nemohlo vzniknout právo na odměnu. “Exekutor v podstatě pouze převzal usnesení o nařízení exekuce, aniž by vyvíjel jakoukoliv činnost k

provedení exekuce a k vymožení pohledávky”.

Odvolání je důvodné.

Odvolatelce je třeba přisvědčit, že zanikne-li pověření exekutora k provedení exekuce v důsledku zastavení exekuce, činí odměna exekutora podle § ll odst. 2 vyhl.č. 3.000,- Kč bez ohledu na to, zda exekutor nějaký exekuční úkon vykonal. I když mu podle citovaného ustanovení náleží odměna i tehdy, jestliže v rámci nařízené exekuce žádný úkon nevykonal (takže je “odměňován” v podstatě jen za to, že byl pověřen exekucí), nelze

k

jinému závěru ze znění citovaného předpisu dospět. Opačný názor (totiž že exekutorovi náleží odměna jen v případě, že nějaký úkon vykoná) by znamenal nezbytnost zjišťování této skutkové okolnosti – a to z uvedeného předpisu nevyplývá. Pokud by měla být o

d

měna soudního exekutora v případě zániku jeho pověření závislá na výkonu jeho činnosti, bylo by to ve uvedeno obdobně jako je tomu např. v odst. l věta druhá o odměnách za zastupování účastníka advokátem.

Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo proto v napadené části změněno ( odst. l ) tak, jak to je uvedeno ve výroku sub I tohoto usnesení.

V důsledku této změny musel být změněn i výrok o náhradě nákladů oprávněného, které jsou (budou) o přiznanou odměnu exekutora vyšší; jde o závislý výrok ve smyslu ustanovení , který byl jinak (tj. pokud jde o posouzení práva oprávněného na náhradu nákladů řízení) soudem prvého stupně zdůvodněn zcela správně.

Výrok o nákladech odvolacího

řízení vyplývá ze skutečnosti, že v něm účastníkům žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V xxx dne 22. prosince 2003