Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2450/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 21.7.2004, č.j. -223, kterým bylo vyhověno žalobě o stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 65.767,10 Kč s příslušenstvím, jak podrobně popsáno v rozsudečném výroku soudu prvního stupně; žalovaná byla též zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že je důvodný požadavek žalobkyně vůči žalované na zaplacení dluhu v celkové výši 65.767,10 Kč, jakožto úhrady nájemného a služeb v měsících červen - září 2000, kdy žalovaná užívala nebytové prostory, které jí byly žalobkyní pronajaty za podnikatelským účelem. V době od 1.6.2000 do 30.9.2000 existoval mezi účastnicemi platný nájemní poměr, který se vztahoval k nebytovým prostorám, kde žalovaná jako podnikatelka provozovala vinárnu. Mezi účastnicemi byla sjednána smlouva složená ze smlouvy o nájmu nebytových prostor podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a dále o ze smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí podle a násl. ; odlišná výše sjednaného nájemného u nebytových prostor a u movitých věcí by mohla být vyjádřena formou slevy z nájemného. Žalovaná však neprokázala důvodnost takové slevy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž dovodila zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu. Pro věc určující právní otázku zásadního významu spatřovala v tom, že jí žalobkyně nepředala pronajaté prostory ve stavu způsobilém k užívání a vykonávání živnosti. Žalovaná považovala rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí, které řeší otázku obsahu nájemní smlouvy a vzniku nároku na slevu z nájemného ( ) v rozporu s hmotným právem. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila a navrhla jeho zamítnutí.

Dovolání bylo podáno včas a prostřednictvím advokátky. Jeho přípustnost, která musela předcházet případnému posouzení dovolacího důvodu, mohla být – s ohledem na shodu rozsudků nižších instancí bez předchozí skryté diformity - založena jen podle , odst. 3 (dále jen „“), tedy na tvrzeném zásadním právním významu rozsudku odvolacího soudu.

Dovolání však není přípustné.

V posuzované věci jde o zcela konkrétní právní otázky, jež mají vztah k řešení právě a jen tohoto případu. Je-li řešení takové otázky spojeno s posouzením jedinečného skutkového základu, aniž by tato otázka byla sama o sobě nová či v judikatuře kontradiktorní, nelze dovodit zásadní právní význam napadeného rozsudku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí NS, ve svazku 2, pod označením C 203). Navíc má dovolací soud zato, že odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky zcela v souladu s relevantními hmotněprávními předpisy, a na jeho podrobné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku odkazuje.

Dovolací soud proto dovolání žalované odmítl ( věta první, ).

Při odmítnutí dovolání náleží protistraně podle a náhrada nákladů dovolacího řízení, zde za vyjádření k dovolání. Za tento jediný úkon se podle a výchozí odměna redukuje dvakrát o polovinu. Tedy ze 14.370,- Kč (viz výpočet odměny odvolacím soudem) činila konečná výše odměny za úkon 3.592,- Kč, plus 75,- Kč režijního paušálu, celkem tedy 3.667,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek podle přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2006

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu