Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 109/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2004, č. j. -102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně po žalovaných požadovala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 130.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že žalovaná částka představuje státní příspěvek, který byl žalovaným poskytnut na individuální bytovou výstavbu a který jsou povinni vrátit, neboť nedodrželi sjednané podmínky smlouvy.

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 24. 2. 2004, č. j. -47, uložil žalovaným povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 130.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 31. 5. 2003; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. září 2004, č. j. -102, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaní uzavřeli s tehdejším Okresním národním výborem P. – j. dne 27. 12. 1989 smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, na základě které získali příspěvek ve výši 130.000,- Kč na stavbu rodinného domku na parcele č. 205/1 v L. u P. Zavázali se přitom, že stavba bude provedena v souladu s platným stavebním povolením, které bylo vydáno v říjnu 1989. a dokončena tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy. Současně se zavázali nepřevést rodinný domek po dobu 10 let od uzavření smlouvy, nejméně však 8 let od kolaudace, na jiného bez souhlasu národního výboru a po tuto dobu jej užívat k trvalému bydlení. Pro případ vzniku povinnosti vrátit příspěvek (tj. při nedodržení některé z výše uvedených podmínek) vzali žalovaní na sebe s právními účinky i pro své dědice povinnost podle a násl. tehdy platného nepřevést svou nemovitost (na niž byl příspěvek poskytnut) bez souhlasu národního výboru na jiného, dokud státní příspěvek nevrátí. Případné nedodržení sjednaných podmínek se zavázali oznámit neprodleně poskytovateli příspěvku a příspěvek do 30 dnů poté vrátit. Projevili rovněž souhlas s tím, že národní výbor je oprávněn vrácení příspěvku požadovat, zjistí-li sám nedodržení podmínek, tedy i když žalovaní svou oznamovací povinnost nesplní. Smlouva byla registrována tehdejším Státním notářstvím P. – j. dne 5. 1. 1990. V době uzavření smlouvy byli žalovaní manželé, přičemž jejich manželství bylo s účinností ke dni 7. 8. 1999 rozvedeno. Sjednané podmínky smlouvy žalovaní prokazatelně nesplnili, neboť na základě stavebního povolení rodinný domek nepostavili a o vydání kolaudačního rozhodnutí nepožádali. Poskytnutý příspěvek ani z části nevrátili. Takto zjištěný skutkový stav žalovaní nezpochybňovali, namítli však promlčení práva žalobkyně na vrácení státního příspěvku; žalovaný tak učinil před soudem prvního stupně a žalovaná v rámci řízení odvolacího. Na podkladě zjištění, která učinil již soud prvního stupně, odvolací soud shodně s ním dovodil, že žalovaným vznikla povinnost státní příspěvek poskytnutý na individuální bytovou výstavbu vrátit, neboť nesplnili základní podmínku smlouvy, konkrétně neprovedli výstavbu rodinného domku a nepožádali tudíž ani o jeho kolaudaci do 10 let od uzavření smlouvy. Zatímco však soud prvního stupně uzavřel, že právo žalobkyně na vrácení státního příspěvku nebylo promlčeno, odvolací soud dospěl k závěru, že k promlčení tohoto práva došlo. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dovodil, že promlčecí doba k uplatnění tohoto práva není desetiletá podle ObčZ, nýbrž obecná tříletá ve smyslu ObčZ, neboť právo nebylo platně zajištěno omezením převodu nemovitosti. Smlouvu o omezení převodu nemovitosti ze dne 27. 12. 1989 posoudil jako neplatný právní úkon proto, že omezení převodu bylo spjato s nemovitostí (rodinným domem), která měla teprve v budoucnu vzniknout, nevznikla a nemohla tak být předmětem občanskoprávního vztahu. Tříletá promlčecí doba, která počala svůj běh po deseti letech od uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, tak uplynula 28. 12. 2002, zatímco žaloba byla podána u soudu až 26. 1. 2004. Výhrady, které vznesla žalobkyně k námitce promlčení uplatněné žalovanou až ve stádiu odvolacího řízení, neshledal odvolací soud důvodnými. Konstatoval, že žalované nebránila žádná procesní překážka v tom, aby i v systému neúplné apelace vznesla námitku promlčení, neboť tato námitka nebyla spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Zejména namítá, že smlouva o omezení převodu nemovitosti byla uzavřena platně, neboť vznik omezení převodu nemovitosti není ze zákona podmíněn skutečností, že nemovitost, jíž se omezení týká, musí existovat již v okamžiku uzavření smlouvy o omezení jejího převodu. K tomu dodává, že problematiku uzavření smlouvy o omezení převodu nemovitosti na budoucí stavbu řeší sdělení č. 22/1964 Sbírky instrukcí a sdělení ministerstva spravedlnosti. Srozuměna není ani s posouzením uplatnitelnosti námitky promlčení žalovanou až v průběhu odvolacího řízení. Je přesvědčena, že takové uplatnění námitky promlčení „významně narušuje rovnost účastníků řízení, neboť vylučuje možnost žalobce uvádět v odvolacím řízení nové skutečnosti a důkazy“. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se ve svých vyjádřeních k dovolání žalobkyně ztotožnili se závěry odvolacího soudu s tím, že dovolání považují za nedůvodné.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (žalobkyní), že je přípustné podle a že jsou splněny i podmínky uvedené v a 4 a , přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 Žalobkyně nenamítá, že řízení je postiženo některou z vad uvedených v , a b/ a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a nic takového neplyne ani z obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vymezila, a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti důvodné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní normou se přitom míní nejen normy práva hmotného, ale také normy práva procesního (tam, kde se věci - předmětu řízení - týkají i procesní předpisy).

Podle , , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o omezení převodu nemovitosti, tj. ve znění (dále opět jen „ObčZ“), může věřitel uspokojení své pohledávky zajistit písemnou smlouvou uzavřenou s dlužníkem, kterou dlužník bere na sebe povinnost, že nepřevede svou nemovitost bez souhlasu věřitele na jiného, dokud pohledávka nebude uspokojena. Má-li mít omezení převodu nemovitosti právní účinky i pro dědice, musí to být ve smlouvě uvedeno. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení je ke smlouvě třeba její registrace státním notářstvím. Omezení převodu vznikne okamžikem registrace.

V době, kdy upravoval institut omezení převodu nemovitosti, byl tento právní institut často využíván mimo jiné k zajištění půjček poskytovaných spořitelnou stavebníkům rodinných domů, popřípadě obytných domů s byty v osobním vlastnictví. Předmětem omezení býval v takovém případě jednak pozemek, pokud byl ve vlastnictví stavebníka, jednak budoucí stavba, která měla být za pomocí prostředků čerpaných z půjčky uskutečněna. V případě, že stavebník nebyl vlastníkem pozemku, avšak náleželo mu k němu právo osobního užívání ( a násl. ObčZ), nic nebránilo uzavření smlouvy o omezení převodu nemovitosti – budoucí stavby. Jak správně poznamenala žalobkyně ve svém dovolání, byla tato problematika řešena sdělením č. 22/1964 Sbírky instrukcí a sdělení ministerstva spravedlnosti – a to v souvislosti s úvahou o registraci smlouvy o omezení převodu nemovitosti – tak, že kromě zjištění existence práva osobního užívání pozemku je třeba dále zjistit, zda bylo zároveň uděleno stavební povolení ke stavbě rodinného domku. I když je v těchto případech zkoumaná otázka řešena s ohledem na půjčky poskytované spořitelnami stavebníkům rodinných domků, platí totéž i pro zajištění pohledávek jiných právních subjektů, tedy i pohledávek z půjček (či státních příspěvků) poskytovaných stavebníkům rodinných domků národními výbory, jak je tomu v posuzované věci. Žalovaným svědčilo právo osobního užívání pozemku, na němž měla být stavba umístěna, a bylo jim rovněž uděleno stavební povolení k této stavbě. Za uvedené situace proto nic nebránilo uzavření smlouvy o omezení jejího převodu, byť se jednalo v daném okamžiku o stavbu, která má teprve vzniknout. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud pochybil, dospěl-li k závěru, že předmětná smlouva o omezení převodu nemovitosti – rodinného domku, který měl být postaven na pozemku, k němuž bylo ve prospěch žalovaných zřízeno právo osobního užívání – je neplatná.

Přestože dovoláním rovněž zpochybněná právní otázka uplatnitelnosti námitky promlčení byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. , ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. , či ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , v nichž je shodně prezentován názor, že námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, tedy i v odvolacím řízení, kde se však nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům), byl dovolací důvod podle uplatněn důvodně a dovolací soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3 ).

Právní názor dovolacího soudu ohledně platnosti smlouvy o omezení převodu nemovitosti je pro odvolací soud závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu