Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1030/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobců a/ Ing. K. Č., a b/ I. Č., proti žalovanému Mgr. P. Š., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně A., společnost s ručením omezeným „v likvidaci“, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , , o dovolání žalobce a) proti rozsudku  Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. února 2006, č. j. -105, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č. j. , -75, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobce a/ domáhal vyloučení ideální poloviny nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrálního pracoviště v Š., na listu vlastnictví číslo 433, pro katastrální území Z. na M. jako budova č. p. 1779 na parcele  č. 3870, parcela č. 3870 - zastavěná plocha a nádvoří a parcela č. 3885 - zahrada, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně A., společnost s ručením omezeným „v likvidaci“, (bod I. výroku). Dále vyhověl požadavku obou žalobců na vyloučení dalších označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. a IV. výroku). Zamítavý výrok odůvodnil soud prvního stupně především tím, že žalobce a/ ohledně v tomto výroku označených nemovitostí zmeškal třicetidenní lhůtu k podání  vylučovací žaloby podle , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), přičemž jde o lhůtu hmotněprávní povahy. Usnesení konkursního soudu ze dne 29. ledna 2003, č. j. -114, s výzvou k podání vylučovací žaloby v této lhůtě totiž bylo žalobci a/ doručeno 31. ledna 2003, takže žaloba o vyloučení těchto nemovitostí, která došla soudu až 4. března 2003, je opožděná.

K odvolání žalobce a/ a žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. února 2006, č. j. -105, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé (první výrok) a ve vyhovujícím výroku ve věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). ve vztahu k potvrzujícímu výroku odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že vylučovací žaloba je potud opožděná,  s tím, že posledním dnem soudem určené třicetidenní lhůty k podání této žaloby bylo pondělí 3. března 2003 a žaloba došla soudu až 4. března 2003. Co do závěru o hmotněprávní povaze lhůty  odkázal odvolací soud na bod XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a/ včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“), uplatňuje dovolací důvod dle , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, že lhůta k podání vylučovací žaloby dle ZKV má hmotněprávní povahu, což znamená že je zachována, jen došla-li vylučovací žaloba posledního dne lhůty soudu. Dovolatel je názoru, že tato lhůta je coby lhůta určená soudem (lhůta soudcovská) lhůtou procesní, pro jejíž zachování platí úprava obsažená v ustanovení Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Se zřetelem k bodu 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení   a c/   O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá.

Závěr, že k zachování lhůty pro podání žaloby o vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, Nejvyšší soud formuloval již pod bodem XXIX., str. 199 (375), výše označeného stanoviska a opakovaně se k němu přihlásil v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 44/2002 a 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsudku uveřejněném pod číslem 9/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud - a to i s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. srpna 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1998, části II, pod pořadovým číslem 47, str. 351) - vysvětlil, že na tomto závěru (se kterým je napadené rozhodnutí v souladu)  nic nemění ani skutečnost, že délku lhůty vymezuje svým rozhodnutím soud. Důvod pro opětovný přezkum tohoto závěru Nejvyšší soud v dovolatelových argumentech nenalezl.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodne v konečném rozhodnutí soud prvního stupně.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. července 2006

JUDr. Zdeněk  Krčmář, v. r.

předseda senátu