Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1257/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného A. B., zastoupeného advokátem, proti povinným 1/ Z. K. a 2/ A. P., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 45.310,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2006, č. j. -26, takto :

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce ohledně povinného 2/ a současně rozhodl o nákladech soudního řízení. Je toho názoru, že v dané věci nebyly splněny formální předpoklady pro nařízení exekuce, neboť exekuční titul doposud nenabyl – ve vztahu k povinnému 2/ - právní moci. Proti exekučnímu titulu, a to rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. ledna 2004, č. j. -153, podal povinný 2/ odvolání, které sice bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. června 2005, č. j. -209 odmítnuto pro opožděnost, avšak usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2005, č. j. -216 bylo prvostupňové usnesení změněno tak, že se odvolání neodmítá. Za této procesní situace nebylo o odvolání povinného 2/ doposud rozhodnuto a nejsou tak splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce.

Oprávněný ve svém dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “)], neboť odvolací soud rozhodl pouze na základě tvrzení povinného a jím předložených písemných důkazů. Namítá, že o opravném prostředku povinného 2/ se dozvěděl se čtrnáctiměsíčním zpožděním, jelikož při podávání návrhu na nařízení exekuce vycházel v dobré víře z právní moci exekučního titulu, zejména pak z vyznačené doložky právní moci. Za této situace měl odvolací soud využít možnosti předpokládané ustanovením a uložit povinnost hradit náklady soudního řízení nikoliv oprávněnému, který svým postupem zamítnutí návrhu nezavinil, nýbrž povinným. Je toho názoru, že odvolací soud rozhodl pouze na základě tvrzení povinného 2/, aniž zkoumal pozici oprávněného, což ve svém důsledku vedlo k jeho zatížení náklady soudního řízení, které svým jednáním nepřivodil.

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce ( , ; o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání není důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Protože uvedené vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení závěru odvolacího soudu o nevykonatelnostiexekučního titulu.

Třebaže dovolatel ve svém podání ohlašuje nesprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem ( ), většinou svých argumentů brojí toliko proti části rozhodnutí, kterou je mu ukládána povinnost uhradit náklady soudního řízení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech soudního řízení, však není podle ustanovení § -239 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2003, pod poř. č. 4).

Námitce, kterou dovolatel – bez konkrétní argumentační základny – odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, nelze přisvědčit. Obecným předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí (exekuce) je – vedle dalšího – taktéž existence vykonatelného rozhodnutí tvořícího podklad tohoto výkonu. Vykonatelnost rozhodnutí (jiného exekučního titulu), jehož výkon byl navržen, je vlastnost, která jej činí způsobilým k tomu, aby byla i proti vůli povinného subjektu vymáhaná povinnost uskutečněna. Závěr o tom, že rozhodnutí (jiný exekuční titul) není v době, kdy soud rozhoduje o návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vykonatelné, je důvodem zamítnutí návrhu. Odvolací soud se v dané věci otázkou tzv. formální vykonatelnosti předmětného exekučního titulu náležitě zabýval, ostatně ani dovolatel se závěrem, dle kterého vykonávaný rozsudek doposud nenabyl právní moci a na němž odvolací soud svůj závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu vystavěl, nikterak nepolemizuje. Pokud nebylo o včasném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podaném osobou k tomu oprávněnou odvolacím soudem rozhodnuto, nenabývá napadený rozsudek právní moci a nemůže představovat (vyjma tzv. předběžně vykonatelných rozsudků) řádný exekuční titul.. Pokud dovolatel při svých úvahách vycházel z nesprávně vyznačené doložky právní moci na exekučním titulu, tato skutečnost může mít význam toliko co do délky lhůty určené k podání odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 1997, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/1998, pod poř. č. 29).

Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, postupoval dovolací soud podle ustanovení a dovolání oprávněného jako nedůvodné zamítl.

Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu