Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F8951EABE8FDA016C1257A4E00686BB3.html
HTML · 23.97 KB
No categories available
21 Cdo 2617/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce P. I., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15, zastoupené advokátem a 2) České republice – Hasičskému záchrannému sboru Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Jana Palacha č. 1970, o 513.539,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 3 C 284/2000 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 23 Co 492/2004 -282, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.12.2004, č.j. 23 Co 492/2004 -282, k odvolání žalovaných změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 25.3.2004, č.j. 284/2000-256, ve výroku, jímž byla (oběma) žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 513.539,- Kč s 10% úrokem z prodlení „z celkové částky“ od 15.9.1999 do zaplacení, tak, že se žaloba o zaplacení 513.539,- Kč s příslušenstvím proti žalované 1) zcela a proti žalované 2) v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z 513.539,- Kč od 15.9.1999 do zaplacení zamítá; v rozsahu 159.930,- Kč rozsudek soudu prvního stupně [ve vztahu k žalované 2)] potvrdil a zároveň rozhodl, že žalované 1) se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – východ na nákladech řízení 6.500,- Kč a že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení v rozsahu dalších 930,- Kč. Odvolací soud při rozhodování o věci samé vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce utrpěl dne 22.5.1998 zranění, když na něj (jako člena Sdružení dobrovolných hasičů) při organizované akci – hašení požáru usedlosti v katastru obce K. spadl strop hašeného objektu, v důsledku něhož byl až do 31.1.1999 v pracovní neschopnosti, které učinili účastníci nesporným, stejně jako základní bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění provedené posudky znalců MUDr. J. B. a MUDr. E.V., CSc. Zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 1) odůvodnil chybným procesním postupem soudu prvního stupně, který po zániku původně žalovaného 1) Okresního úřadu P. nesprávně pokračoval v řízení jako s jeho procesní nástupkyní s Českou republikou - Ministerstvem financí, ačkoliv měl správně pokračovat jen s „Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje jako organizační složkou státu“ (§ 2 odst. 7 zákona č. 238/2000 Sb. , o Hasičském záchranném sboru České republiky a změně některých zákonů), povolanou ve smyslu ustanovení § 80 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb. , o požární ochraně, ve znění zákona č. 237/2000 Sb. účinného od 1.1.2001, poskytovat v zastoupení státu odškodnění poškození na zdraví. Námitku žalované 2) o nedostatku její pasivní legitimace – poté, co přihlédl „k nejednoznačnosti výkladu“ vztahu mezi ustanovením § 29 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a ustanovením § 80 zákona č. 133/1985 Sb. , o požární ochraně, a k tomu, že „Okresní úřad P. se ke své odpovědnosti za škodu na zdraví žalobce před svým zánikem přihlásil a byl připraven v základním rozsahu plnit“ odmítl s odůvodněním, že „ustanovení § 29 odstavec 1 vládního nařízení jako předpisu nižší právní síly by zbavovalo stát zastupovaný hasičským záchranným sborem kraje odpovědnosti vyplývající z ustanovení § 80 PO za škodu na zdraví vzniklou členu sboru dobrovolných hasičů při zdolávání požáru“. Nároky žalobce ve vztahu k žalované 2) posoudil shodně se soudem prvního stupně a v souladu s ustanovením § 80 zákona č. 133/1985 Sb. , o požární ochraně, jako náhradu škody z pracovního úrazu podle ustanovení § 190 a násl. zákoníku práce a přiznal žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění – stejně jako soud prvního stupně 131.130,- Kč a na náhradě bolestného – na rozdíl od soudu prvního stupně – za 960 bodů jen „27.900,- Kč“ (správně 28.800,- Kč), celkem 159.930,- Kč; ohledně žalobcem uplatněných nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (od 22.5.1998 do 31.1.1999 ve výši 122.307,- Kč) a po skončení pracovní neschopnosti (od 1.2.1999 do 31.12.2002 ve výši 229.352,- Kč) odvolací soud dovodil - na rozdíl od soudu prvního stupně, který je žalobci přiznal - že žalobci nevznikly, neboť u něj ke ztrátě na výdělku v žalovaných obdobích nedošlo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, „pokud jde o zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 a pokud jde o náklady řízení“, tj. ve vztahu k žalované 2), kterou označil jako „Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Jana Palacha č. 1970 “, podal žalobce dovolání. V dovolání sepsaném dne 5.4.2005 žalobce uvedl, že je „podává z dále uvedených nebo neuvedených důvodů, a to s prosbou o prodloužení obecné lhůty o 10 dní s tím, že vzhledem k potřebě prokázání vyššího příjmu (než nalezl krajský soud) je vázán profesí k souvislým výjezdům do zahraničí jako řidič mezinárodního kamionu“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení „s přiznáním nákladů řízení“.
Podáním sepsaným dne 28.4.2005, které bylo doručeno Okresnímu soudu Praha-východ dne 29.4.2005 a téhož dne i Nejvyššímu soudu České republiky, žalobce učinil „zdůvodnění dovolání“; v něm mimo jiné uvedl, že jeho přípustnost „opírá o ustanovení § 237 odst. 1“ a že je podává podle „ustanovení § 241 odst. 2 písm. b)“, neboť „rozhodnutí odvolacího soudu nevychází z hodnocení celého obsahu původního nároku a současně z nesprávného právního názoru“.
Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl s ohledem na opožděnost, formální a obsahové nedostatky, případně, dospěje-li k jiným závěrům, aby dovolání zamítl, neboť odvolací soud ve vztahu k ní rozhodl správně. Upozorňuje, že „žalobce žádným způsobem neodůvodnil, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k první žalované, ve vztahu ke které byla žaloba zamítnuta“, a že „z dovolání není zcela zřejmé, do kterých výroků rozhodnutí odvolacího soudu ho žalobce podává (tj. v jakém rozsahu rozhodnutí žalobce napadá)“.
Žalovaná 2) uvedla, že „rozsudek odvolacího soudu respektuje“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř. ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř. ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.2 o.s.ř. ). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř. , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř. ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst.3 o.s.ř. ).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř. ).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení § 240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o.s.ř. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst.2 o.s.ř. ) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst.1 , § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002 , které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003 , uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobci (jeho zástupci advokátovi JUDr. J. K.) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 7.2.2005, že žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř. (žalobce byl při podání dovolání zastoupen advokátem JUDr. J. K.).
Dovolání žalobce sepsané dne 5.4.2005 však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu – jeho „zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999“ a „náklady řízení“ - napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „své dovolání podává z dále uvedených nebo neuvedených důvodů, a to s prosbou o prodloužení obecné lhůty o 10 dní s tím, že vzhledem k potřebě prokázání vyššího příjmu (než nalezl krajský soud) je vázán profesí k souvislým výjezdům do zahraničí jako řidič mezinárodního kamionu“. Protože žalobce v dovolání nevylíčil okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozsudku odvolacího soudu v napadené části a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. , mohl dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula (srov. § 57 odst. 2 o.s.ř. ) dnem 7.4.2005. Žalobce však - jak uvedeno již výše - dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doplnil až podáním ze dne 28.4.2005, které bylo doručeno soudu prvního stupně a rovněž Nejvyššímu soudu ČR dne 29.4.2005. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých důvodů se rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobce tak dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř. ), zabránil, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované 1) ani žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy k uplatňování nebo bránění jejich práva, nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením žalované 1) k dovolání žalobce, jež bylo sepsáno advokátem, nelze v posuzovaném případě považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. , neboť účinek dovolání podaného žalobcem nedopadal na rozsudek odvolacího soudu v té části, v níž jím bylo rozhodnuto o žalobě vůči žalované 1). Vzhledem k tomu, že obě žalované měly v této věci navzájem postavení účastníků, kteří jednají sami za sebe (tj. postavení samostatných společníků na straně žalované ve smyslu ustanovení § 91 odst.1 o.s.ř. ), a že mezi žalovanými nešlo o takový vztah, v němž by z právního předpisu vyplýval určitý způsob jeho vypořádání, mohl dovolatel dovoláním napadnout rozsudek odvolacího soudu také jen ve vztahu k některé ze žalovaných; takovým dovoláním je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno jen v takovém rozsahu, který dovolatel v dovolání vymezil. Dovolání žalobce ze dne 5.4.2005 postrádá sice označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, avšak nepostrádá rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá; žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu – jak v dovolání výslovně uvádí – „pokud jde o zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 a pokud jde o náklady řízení“, tj. ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 do zaplacení proti žalované 2), a ve výroku o nákladech řízení proti žalované 2), případně proti státu [žalované 1) nebyla ve vztahu k žalobci náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů s poukazem na ustanovení § 150 o.s.ř. přiznána].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. července 2006
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu