Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1509/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 6. 2005, č.j. -46, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 11. 2004, č.j. -26, kterým tento soud zamítl návrh, aby žalovaný do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidil byt č. 3, nacházející se ve druhém patře domu č.p. 336 na adrese N. 56 v P., a rozhodl o nákladech řízení, a současně ve smyslu (dále jen „“) řízení zastavil, neboť žalobce vzal během odvolacího řízení odvolání (správně žalobu) zpět s odůvodněním, že žalovaný tento byt vyklidil a tím odpadl předmět sporu; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které výslovně směřuje proti „výroku I. a II.“ usnesení odvolacího soudu (čímž má nepochybně na mysli – ač odvolací soud výroky číselně neoznačil, pouze rozdělil výrokovou část svého usnesení do tří odstavců – výrok o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení a výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně). Konkrétní námitky však dovolatel vznáší výlučně proti výroku, jímž mu bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně. Přípustnost dovolání odůvodnil poukazem na to, že odvolací soud v poučení možnost dovolání připustil.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, je přípustné podle

Podle § 242 odst. 3 věty první o.s.ř rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Je-li tedy formálně napadeno rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak proti některému výroku ve skutečnosti žádné konkrétní dovolací důvody uplatněny nejsou, nastává ve vztahu k tomuto výroku situace, jako by bylo proti němu podáno pouze blanketní (neodůvodněné) dovolání, které nebylo o dovolací důvody doplněno ani dodatečně ve lhůtě k podání dovolání. Takové dovolání je třeba ve smyslu (za přiměřeného použití ustanovení odst 2 věty první ) odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, pod pořadovým číslem 21, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. ).

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, popřípadě též řízení před soudem prvního stupně (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) – viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, č.j. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod poř. č. 88.

Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.

Poučení odvolacího soudu (byť by bylo nesprávné) přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 51).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( věta první, ).

Žalobce z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2006

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu