Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1267/2006

U S N E S E N Í

Dovolání žalované se zamítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Havlíčkově  (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. prosince 2003 (v písemném vyhotovení uvedeno 2004), č. j. -150, uložil původně žalované T. Č. r., s. r. o., povinnost „odstranit na vlastní náklady z pozemku žalobců, které jsou vedeny v katastru nemovitostí pro obec a kat. území H. B. na LV č. 1717 jednak jako pozemky ve zjednodušené evidenci parc. č. kat. 422, 423 a 424 a dále jako zastavěná plocha stav. parc. č. 1665, betonové roury a šachty, uložené zde jako potrubí k odvádění dešťové vody z čerpací stanice žalovaného, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku“; dále rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 8. listopadu 2005, č. j. -194, rozhodl k návrhu žalobců, že „na místo dosavadního žalovaného vstupuje do řízení jako nový žalovaný společnost S. C. R. a. s.,“. S odkazem na („OSŘ“) ve spojení s konstatoval, že pro vyhovění návrhu žalobců na realizaci procesního nástupnictví byly splněny všechny zákonné předpoklady, a proto navrhovanou záměnu účastníků na straně žalované připustil, když dosavadní žalovaná neměla k návrhu výhrad. Vyšel ze skutečnosti, že původní žalovaná uzavřela s akciovou společností S. C. r. kupní smlouvu o převodu vlastnictví shora uvedených zařízení – potrubí a akt tohoto převodu byl završen rozhodnutím katastrálního úřadu z 21. 1. 2004, takže v den, kdy soud prvního stupně vyhlásil rozsudek ve věci, byla vlastnicí těchto zařízení původní žalovaná.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o a uplatňuje dovolací důvod uvedený v . Odkazuje na komentář k ( autorů Aleny Winterové a kol., 2. aktualizované vydání, Linde, a. s., str. 217 a násl.) s tím, že žalobce může navrhnout záměnu účastníka do doby rozhodnutí soudu prvního stupně, když v odvolacím řízení je z povahy věci tento návrh vyloučen. Žalobci navrhli záměnu na straně žalované až po zahájení odvolacího řízení a odvolací soud proto nebyl oprávněn takovému návrhu vyhovět. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobci uvádějí, že již při projednávání věci soudem prvního stupně měla právní předchůdkyně žalované uzavřenu s žalovanou  dohodu o převodu vlastnictví čerpací stanice. Šlo o kupní smlouvu z 19. 11. 2003, o jejímž vkladu do katastru nemovitostí katastrální úřad rozhodl až 21. 1. 2004, tedy po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Teprve poté měli žalobci možnost podat návrh na změnu účastnice na straně žalované, což provedli v souladu s výzvou a poučením odvolacího soudu. Žalovaná se podáním dovolání snaží vyhnout své odpovědnosti a co nejdále oddálit konečné rozhodnutí.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v   a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ) napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Podle platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .  Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.  Ustanovení platí v tomto případě obdobně.

Podle judikatury Nejvyššího soudu se procesní nástupnictví podle   uplatní také v odvolacím řízení (viz např. rozhodnutí z 28. 4. 2005, sp. zn. , publikované v ASPI). Pro tento závěr lze uvést tyto argumenty: Samotné ustanovení uplatnění postupu tam uvedeného na řízení v prvním stupni neomezuje. Pro řízení u odvolacího soudu pak platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného ( ); něco jiného v případě procesního nástupnictví stanoveno není. Vzhledem k tomu, že zákonodárce vyloučil v odvolacím řízení možnost záměny účastníka ve smyslu ( ) je zřejmé, že kdyby tak chtěl učinit i u procesního nástupnictví podle , jistě by to výslovně uvedl. Důvod pro rozdíl v právní úpravě v případě záměny účastníka a procesního nástupnictví v důsledku singulární sukcese je zřejmý; v prvním případě žalobce žádá změnu žalovaného, protože má zato, že vychází najevo, že dosavadní žalovaný nebyl od počátku pasivně legitimován, zatímco u procesního nástupnictví jde o vstup právního nástupce dosavadního účastníka (zde žalovaného) do řízení, otázka věcné legitimace tu nehraje roli. Konečně přípustnost procesního nástupnictví podle v odvolacím řízení vyplývá jasně z , který připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle .

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( , věta před středníkem). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v nalézacím řízení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí  není  opravný prostředek přípustný.

V Brně  dne 15. června 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu