Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 666/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný T. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. , uznán vinným pokusem trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 155 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Za tento trestný čin a dále za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. , byl obviněný odsouzen podle 155 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný T. H. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. , jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že obviněného T. H. uznal vinným týmž skutkem jako soud prvního stupně, ale právně ho kvalifikoval jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák. Obviněnému byl za to a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. , uložen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 40 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. řádu bylo odvolání obviněného zamítnuto.

Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. , následně podali dovolání obviněný T. H. a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupkyně. Obviněný napadl výrok o vině a o trestu a nejvyšší státní zástupkyně výlučně výrok o trestu. Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci usnesením ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. , tak, že výrokem pod bodem I. k dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil podle § 265k odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o trestu a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Výrokem pod bodem II. dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného.

Na podkladě tohoto rozhodnutí dovolacího soudu se Vrchní soud v Praze ve zrušené části znovu zabýval věcí a rozsudkem ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. , rozhodl tak, že obviněný T. H. se při nezměněném výroku o vině pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák., jak je uveden v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. , odsuzuje podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. , k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. , napadl obviněný T. H. dovoláním, které současně podal i proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. , proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. , a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. . Toto dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl usnesením ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. .

V posuzované trestní věci podal obviněný T. H. návrh na povolení obnovy řízení. Tento návrh byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. . Citované usnesení napadl obviněný stížností, kterou Vrchní soud v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl svým usnesením ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. . Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný T. H. dne 14. 4. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým se s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu domáhá, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že se povoluje obnova řízení.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, není obsaženo v taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proto proti němu není dovolání přípustné. Státní zástupce tudíž navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v posuzované věci vůbec dovolání přípustné ve smyslu § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím soudu ve věci samé se potom podle legální definice rozumí jen taková soudní rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Obviněný T. H. svým dovoláním sice napadl rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni, ale jde o usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci. Takové usnesení soudu druhého stupně se ovšem nepovažuje za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu tr. řádu, neboť není zahrnuto ve zmíněném taxativním výčtu, a proto je ani nelze napadnout dovoláním (srov. rozhodnutí pod č. rozh. tr.).

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného T. H. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze napadnout dovoláním. Proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, aniž bylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 7. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y