Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2334/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. -28, zamítl návrh na určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění účastníků pro dobu po rozvodu, uzavřené 7. 2. 2000, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 z 10. 2. 2000, č. j. -10, který nabyl právní moci 15. 5. 2000. V řízení o rozvod manželství žalobkyně předložila dohodu o majetkovém vypořádání účastníků pro dobu po rozvodu ze 7. 2. 2000, podle níž pod bodem III. se účastníci dohodli, že majetková práva k družstevnímu bytu č. 30 v P., budou převedena na žalovaného s tím, že žalobkyně bude mít právo v bytě bydlet do doby zajištění náhradního bytu, v čemž jí bude žalovaný nápomocen. Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a dále proto, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že dohodu o majetkovém vypořádání ze 7. 2. 2000 uzavřela pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek. Nedostatek naléhavého právního zájmu odůvodnil tím, že žalobkyně mohla podat v zákonné tříleté lhůtě pro vypořádání majetkových vztahů rozvedených manželů žalobu na jejich vypořádání, kdy otázka platnosti označené dohody by byla řešena jako otázka předběžná.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. května 2005, č. j. -53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na , komentář, 9. vydání, C. H. Beck, k , bod 4, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované v Bulletinu Nejvyššího soudu ČR pod č. 11, ročník 1994, zaujal právní názor, „že pokud byla podávána žaloba na určení neplatnosti dohody v době, kdy bylo možno podat žalobu na vypořádání společného jmění účastníků, v jejímž rámci by se řešila platnost uvedené dohody jako předběžná otázka, není na určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění bývalých manželů naléhavý právní zájem, tak jak jej má na mysli OSŘ“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že jí nezbývalo nic jiného, než podat návrh na určení neplatnosti předmětné dohody, neboť na dopis z 11. 1. 2003, jímž oznámila žalovanému, že od dohody o vypořádání majetkových vztahů po rozvodu manželství odstupuje, žalovaný reagoval tak, že na dohodě trvá. Pokud by podala v zákonem stanovené lhůtě žalobu na vypořádání společného jmění účastníků, mohla by být tato žaloba zamítnuta právě s ohledem na uzavřenou dohodu o majetkovém vyrovnání. Protože společné jmění účastníků bylo vypořádáno dohodou, „nelze dohodu považovat jako otázku předběžnou, ale zásadní, a jiná právní otázka v dané věci absentuje“. Na požadovaném určení má naléhavý právní zájem. Soud při posuzování jejího naléhavého právního zájmu nepřihlížel k potřebám nezletilých dětí a skutečnosti, že žalovaný byt zcizil bez ohledu na svůj závazek v dohodě. Vadu řízení spatřuje v tom, že nebyla soudem prvního stupně poučena podle , s tím, že pokud by soud postupoval podle tohoto paragrafu, bylo možné právnímu názoru soudu vyhovět a žalobu změnit. Protože první jednání u soudu prvního stupně se konalo po uplynutí tříleté lhůty, nebylo možné věc řešit podle právního názoru soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání s tím, že žalobkyně namísto předestření zásadní právní otázky požaduje jiné hodnocení důkazů a namítá neúplnost dokazování.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není ve věci samé rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, neboť otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení oba nalézací soudy posoudily v souladu se stávající bezrozpornou soudní praxí a není v rozporu s hmotným právem. Lze především odkázat na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 24. 2. 1971, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17, ročník 1972, v němž byl vysloven právní názor, že „žaloba domáhající se určení podle ustanovení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení OSŘ“. Jestliže podle žalobkyně je dohoda o vypořádání společného jmění účastníků neplatná a k jinému (platnému) vypořádání mezi účastníky nedošlo, nic žalobkyni nebránilo, aby se ve lhůtě tří let od zániku manželství účastníků domáhala řádného vypořádání společného jmění účastníků. Pokud došlo k vypořádání mezi účastníky na základě neplatné dohody, není totiž takové vypořádání právně relevantní. Jestliže pak ani do tří let od zániku společného jmění manželů nedošlo k platnému vypořádání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu mezi manžely, pak s ohledem na ustanovení ObčZ nebylo ani vyloučeno, aby se toto společné majetkové právo účastníků vypořádalo podle zásad vypořádání podílového spoluvlastnictví (srov. k tomu rozsudek NS ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. – Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, poř. č. 2528).

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny. Proto podle za použití dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (, , a ). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , , , a částku 1 125,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 2. června 2006

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu