Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2627/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 2. 2005, č.j. -79, kterým byl zamítnut žalobní návrh o stanovení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o nájmu nebytových prostor (budovy čp. 213 s pozemky v obci P.), jak je obsažena ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů, vzniklých žalovanému v odvolacím řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 3. 12. 2001 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (nájemní) podle (dále jen „o. z.“). Předmětem smlouvy byly podmínky budoucího kontraktu, vázané na pravomocné skončení sporu města o vlastnictví objektu. Na majetek V. C., a. s., v níž byl žalobce předsedou představenstva, však byl usnesením Městského soudu v Praze dne 28. 1. 2002 prohlášen konkurs. Ve smyslu o. z. proto nebylo možné po žalovaném spravedlivě požadovat, aby závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě splnil. Smlouva o budoucí smlouvě nájemní je navíc podle o. z. absolutně neplatná, neboť z ní není zřejmé, s kým – v pozici nájemce - má být v budoucnu nájemní smlouva uzavřena. V jejím čl. II. bodu 1. se uvádí: „Budoucí pronajímatel a budoucí nájemce, resp. společnost, kterou vlastní nebo sdělí, se zavazují uzavřít řádnou nájemní smlouvu na budoucí předmět nájmu…“ Z takového ujednání nelze vysledovat, s jakým subjektem (snad namísto žalobce) má být budoucí nájemní smlouva uzavřena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím advokáta a ve lhůtě dovolání, jehož přípustnost spatřoval podle , odst. 3 (dále jen „“) v otázce zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a dovolací důvody opřel o , b/ (vada řízení, nesprávné právní posouzení věci). Podle dovolatele nedošlo prohlášením konkursu ke změně okolností na straně budoucího nájemce. Skutečnost, že žalobce jako budoucí nájemce byl též členem představenstva společnosti, která v předmětném objektu provozovala kasino (na níž byl prohlášen konkurs), se nedotkla sjednaných práv a povinností. Ani závěr o absolutní neplatnosti pacta de contrahendo není namístě; za budoucího nájemce jednal výlučně žalobce a možnost uvedení jiných osob neprotiřečí povaze smlouvy. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání nepřičítal napadenému rozsudku zásadní právní význam a žádal odmítnutí dovolání.

Shoda rozsudků nižších instancí znamenala, že přípustnost dovolání mohla být založena jen zásadním právním významem napadeného rozsudku podle , odst. 3

Dovolání není přípustné.

Připadá-li v úvahu přípustnost dovolání pouze podle , není možné přezkoumávat procesní námitky, založené na tvrzení o existenci dovolacího důvodu podle (srov. usnesení NS ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikované v Soudní judikatuře č. 7/2004).

Přezkoumávaný rozsudek také postrádá jakýkoli judikatorní dosah; podkladem pro nikoli kontroverzní právní posouzení věci jsou zcela konkrétní a jedinečné skutkové okolnosti případu (usnesení NS ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 203).

Nedošlo ani k řešení pro věc určujících právních otázek v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud sdílí právní názory odvolacího soudu jak zejména o neurčitosti označení budoucího nájemce (ta je zcela evidentní, viz citace výše), tak i o změně poměrů. Podle obsahu relevantních pasáží rozsudků nižších instancí ani není zřejmé, zda byla splněna podmínka ukončení sporu o vlastnictví objektu ve prospěch žalovaného.

Žádná z alternativ zásadního právního významu napadeného rozsudku podle odst. 3 tedy nebyla naplněna. Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl ( věta první, ).

Odmítavé rozhodnutí přivodilo povinnost dovolatele nahradit podle žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty spočívaly v jednom úkonu - vyjádření k dovolání v sazbě 6.200,- Kč ( ). Ten však musel být krácen dvakrát o polovinu, s ohledem na jediný úkon v dovolací řízení a na odmítnutí dovolání (, , citované vyhlášky). Výsledkem této redukce se stala částka 1,.550,- Kč, a s přičtením režijního paušálu 75,- Kč činily náklady dovolacího řízení 1.625,- Kč, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. května 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu