Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1342/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 27. září 2000, č .j. -67, ve znění usnesení ze dne 24. července 2001, č .j. -78, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně částku 173.600,- Kč s úroky z prodlení blíže specifikovanými, žalobu o zaplacení dalších úroků z prodlení (rovněž specifikovaných) zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. ledna 2005, č. j. -134, rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o , ve znění účinném od 1. 1. 2001 v přesvědčení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam pro řešení otázky důkazního břemene. V dovolání označili dovolací důvod podle , ve znění účinném od 1. 1. 2001, jehož prostřednictvím namítli, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) postavil své rozhodnutí na nesprávném posouzení důkazního břemene a odchýlil se tak od judikatury Nejvyššího soudu ČR, na niž odkázali. Navrhli proto rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky se nejprve zabýval otázkou, zda má o dovolání rozhodnout podle , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle , ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí ve věci samé dne 27. září 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 12. ledna 2005, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. je měl projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle , ve znění účinném před 1. lednem 2001. Proto i v dovolacím řízení bylo postupováno podle , , ve znění před novelou provedenou - dále jen „ “ (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 17. ). Z uvedených důvodů proto žalovaní nesprávně v podaném dovolání odkazují na ustanovení ve znění účinném po 1. 1. 2001.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno subjekty k tomu oprávněnými - účastníky řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( dst. 1, ), se dovolací soud zabýval otázkou včasnosti podaného dovolání.

Dovolací soud ve svých rozhodnutích již dříve vyslovil názor (od něhož není důvodu se odchylovat ani v této věci), že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy první části dvanácté , se rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání, a že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době po 1. lednu 2001 po řízení provedeném podle , ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Současně však dospěl k závěru, že dovolání podané účastníkem po uplynutí této lhůty nelze odmítnout jako opožděné, dodržel-li účastník lhůtu, kterou mu k podání tohoto opravného prostředku v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod R 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 7 v sešitu č. 1 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

V posuzované věci byli účastníci v písemném vyhotovení napadeného rozsudku poučeni tak, že „proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze v tom případě podat k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově“. I když dovolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 5. 5. 2005, tedy po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty ve smyslu věty první , nelze dovozovat, že jde o dovolání opožděné, neboť bylo podáno v souladu s poučením, jehož se žalovaným dostalo v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, tedy ve dvouměsíční lhůtě od jeho doručení (napadený rozsudek byl doručen zástupci žalobců dne 25. 3. 2005).

Dále se dovolací soud zaměřil na posouzení otázky přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, je možno správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení , a

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, trpí-li vadami taxativně vyjmenovanými v tomto ustanovení, k nimž dovolací soud přihlíží, i když dovoláním nebyly uplatněny ( věta druhá ).

Protože v dovolání takovéto vady namítány nebyly a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, nelze dovolání z hlediska shledat přípustným.

Předpoklad přípustnosti dovolání není naplněn ani podle , neboť v pořadí druhým rozsudkem nerozhodl soud prvního stupně jinak než v dřívějším rozsudku (rozsudkem ze dne 13. května 1998, č. j. -37, který byl, pokud jde o částku 173.600,- Kč s příslušenstvím, zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 12. dubna 2000, č. j. -56, soud prvního stupně žalobě vyhověl).

Přípustnost dovolání rovněž nevyplývá z , neboť odvolací soud ji ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z , neboť žalovaní za podmínek uvedených v citovaném ustanovení návrh na připuštění dovolání jako mimořádného opravného prostředku vůbec neučinili.

Z výše uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost podaného dovolání v této věci nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu byl opatřen poučením, že dovolání podat lze, nemůže založit přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku. Není-li možnost podat dovolání stanovena v zákoně ( ), jde vždy bez ohledu na to, jakého poučení se účastníkům ze strany soudu dostalo, o dovolání nepřípustné. Nejvyšší soud proto musel dovolání podle a odmítnout.

Ostatně i kdyby bylo dovolání projednáno a rozhodnuto podle ve znění účinném od 1. 1. 2001, nebylo by možno shledat dovolání přípustným podle , neboť žalovaní sice výslovně argumentují nesprávným právním posouzením věci ve smyslu dovolacího důvodu podle , avšak podle obsahu dovolání ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně (ze kterých vycházel i soud odvolací), z nichž byly dovozeny právní závěry. Podle obsahu tak jde o dovolací důvod podle , který míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci; jeho uplatnění je v případě přípustnosti dovolání podle vyloučeno.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalovaní z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo ( , , věta první /per analogiam/ ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu