Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3171/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. K., zastoupeného advokátem, proti povinné S. C., spol. s r.o., zastoupené advokátem, pro 260.000,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2005, č.j. -94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2005, č.j. -79, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 10. 3. 2004, č.j. -15, na podkladě notářského zápisu JUDr. Z. R. ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. NZ 263/2002). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka namítnutá k započtení nevznikla, neboť ručitelský závazek oprávněného, obsažený ve smlouvě o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu, nebyl do vlastní smlouvy o převodu obchodního podílu převzat.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – povinná namítá, že ručitelský závazek oprávněného nemusel a ani nemohl být do smlouvy o převodu obchodního podílu zahrnut, neboť nebyl součástí textu této smlouvy, sjednaného v dohody o uzavření budoucí smlouvy o převodu obchodního podílu; byl obsažen v samostatném této dohody. Nezávislost ručitelského závazku vyplývá i z okolnosti, že smlouva o převodu obchodního podílu měla být uzavřena do 31. 7. 2002 (k jejímu uzavření došlo 30. 7. 2002), zatímco právo na snížení kupní ceny se odvíjelo od nezaplacení pohledávek v termínu do 31. 12. 2002; možnost snížení kupní ceny tak stojí mimo smlouvu o převodu obchodního podílu. Ostatně i oprávněný v následné korespondenci mezi stranami a v průběhu soudního řízení zpochybňoval vždy pouze nedobytnost neuhrazených pohledávek a byl si tedy vědom toho, že povinná má právo na snížení kupní ceny. Ujednání o korekci kupní ceny navíc sám navrhl, a to zřejmě proto, že absence fixní ceny by mohla vadit daňovým orgánům. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Je přesvědčen, že ujednání smlouvy o smlouvě budoucí o jeho odpovědnosti za nedobytné pohledávky dává účastníkům pouze vymožitelné právo na to, aby toto ustanovení bylo součástí smlouvy o převodu obchodního podílu. Jelikož se tak nestalo a povinná se nedomáhala určení obsahu smlouvy soudem, nemůže se nyní práva na snížení kupní ceny dovolávat.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005, neboť – jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí – odvolací řízení bylo provedeno podle procesních předpisů účinných do tohoto dne (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Námitkou, že čl. 3 dohody o uzavření budoucí smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 17. 7. 2002 není součástí samotného textu smlouvy o převodu obchodního podílu uvedeného v čl. 2 této dohody a ve smlouvě o převodu obchodního podílu proto nemusel být obsažen, dovolatelka (implicitně) zpochybňuje výklad této dohody zaujatý soudy obou stupňů, podle něhož i ručení oprávněného za nedobytné pohledávky a právo povinné na snížení kupní ceny má být obsaženo ve smlouvě o převodu obchodního podílu. Tento závěr však není způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť postrádá judikatorní přesah. Zodpovězení otázky, zda ujednání čl. 3 dohody lze vyložit tak, že v něm uvedená ujednání mají být obsažena ve smlouvě o převodu obchodního podílu, záleží na individuálním posouzení konkrétní smlouvy. Při tomto posouzení jde o jedinečný případ; význam jeho řešení posuzovaný z hlediska přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu nepřesahuje souzenou věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. ). Současně je zmíněný závěr závěrem skutkovým, a tedy napadnutelný prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jež je ovšem k založení přípustnosti dovolání podle odst. l písm. c/ důvodem nezpůsobilým (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2000 pod č. 73).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a Oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu, náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva přitom nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu