Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 26/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-88

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných C. L., a V. – I., snížení plnění z leasingové smlouvy o částku 50.000,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 8. 2003, č. j. -29, řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou C. L. zastavil a rozhodl o nákladech řízení mezi těmito účastníky. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2003, č. j. -36, odmítl pro opožděnost ( ).

Rozsudkem ze dne 27. 8. 2003, č. j. -32, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, aby žalované  V. – I. byla uložena povinnost snížit plnění z leasingové smlouvy o částku 50.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení; odvolání, které žalobce podal proti tomuto rozsudku, pak usnesením ze dne 17. 12. 2003,                                    č. j. -37, odmítl pro opožděnost. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, jež soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 4. 2004, č. j. -42, odmítl  podle zákona pro opožděnost. Následným usnesením ze dne 3. 5. 2004, č. j. -46, soud prvního stupně doplnil svá usnesení ze dne 17. 12. 2003, č. j. -36, č. j. -37 a ze dne 1. 4. 2004 č. j. -42, o nákladový výrok.

Žalobce podal dne 20. 4. 2004 prostřednictvím České pošty, s. p. odvolání, jímž napadl usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2004, č. j. -42. Téhož dne došlo Městskému soudu v Praze odvolání žalobce, jež opětovně směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2003, č. j. -32, a proti usnesení téhož soudu ze dne 17. 12. 2003, č. j. -37.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2004, č. j. -69, a , usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2004, č. j. -42, potvrdil a řízení o odvolání žalobce ze dne 20. 4. 2004 (směřujícím proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2003, č. j. -32, a proti usnesení téhož soudu ze dne 17. 12. 2003, č. j. -37) zastavil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2003, č. j. -37 (kterým bylo odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2003, č. j. -32, odmítnuto jako opožděné), bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty k odvolání. Řízení o odvolání žalobce ze dne 20. 4. 2004 (směřujícím proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2003, č. j. -32, a jeho usnesení ze dne 17. 12. 2003, č. j. -37) zastavil podle , a s poukazem na to, že o odvoláních proti uvedeným rozhodnutím již bylo rozhodnuto.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z Odvolacímu soudu vytkl, že stejně jako soud prvního stupně dovodil fikci doručení ve smyslu , ačkoli k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady.  Nikdy totiž nebyl vyzván poštou k vyzvednutí uložené zásilky a v době doručování se ani v místě bydliště nezdržoval. Soudy tak nesprávně posoudily otázku včasnosti podaných odvolání. Namítl, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s otázkou věcné příslušnosti soudu prvního stupně, který řízení mezi žalobcem a žalovanou C. L. zastavil podle (usnesení ze dne 6. 8. 2003, č. j. -29), a chybně posoudil nedostatek pasivní legitimace žalované                     V. – I. (rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. -32). Z těchto důvodů navrhl napadené usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Své dovolání doplnil podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14. 10. 2005, v němž zdůraznil, že se dovoláním domáhá zrušení napadených usnesení pouze ve vztahu k (původně) žalované C. L.

Podle článku II bodu 3 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k datu vydání napadeného usnesení (30. 9. 2004) bylo v řízení o dovolání postupováno podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( , a 4 ), se zaměřil na otázku přípustnosti dovolání.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. I když žalobce v dovolání bez dalšího uvádí, že jím napadá usnesení odvolacího soudu, z obsahového vylíčení dovolacích námitek ( ) je zřejmé, že dovolání směřuje výlučně proti výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2004, č. j. -42. Proti výroku usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání ze dne 20. 4. 2004 neuplatnil žádné konkrétní výhrady zpochybňující správnost tohoto rozhodnutí.

Jelikož v uvedeném případě je dovoláním napadáno usnesení ve výroku, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), je nutno přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích , a

Podle a přípustnost dovolání dána není, neboť posuzovanou věc nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Zbývá proto přípustnost podle

Podle je dovolání přípustné proti  usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka                       (§ 92 odst. 2).

Podle je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto                   o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka                            (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ( ).

Jak je z citovaného ustanovení zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání účastníka řízení pro opožděnost (tak, jako tomu bylo v posuzovaném případě), v něm není uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud jako nepřípustné odmítl ( věta první, ).

Pro úplnost se sluší dodat, že dovolací soud nemohl přihlédnout k podání žalobce ze dne 25. 9. 2005, které došlo soudu prvního stupně dne 14. 10. 2005 (tj. po uplynutí lhůty k dovolání), neboť dovolatel může měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, pouze po dobu trvání lhůty k dovolání ( ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

JUDr.  Blanka   Moudrá, v.r.

předsedkyně  senátu