Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1094/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. Š., zastoupeného  advokátem, proti žalovanému V. Š., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 30. června 2004, č. j. -61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. -85, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne  26. listopadu 2003, č. j. -46, ve znění opravného usnesení ze dne 1. března 2006, č. j. -82, uložil žalovanému povinnost „vyklidit nemovitosti zapsané Katastrálním úřadem v O. na listu vlastnictví č. 297 pro katastrální území H. V., obec H., a to objekt bydlení č. p. 65 na pozemku p. č. 274, pozemek p. č. 274 a pozemek p. č. 275, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že podílovými spoluvlastníky shora uvedených nemovitostí, které představují rodinný dům se zastavěnou plochou s nádvořím a zahradou, jsou žalobce s podílem 6/8, žalovaný s podílem 1/8 a jejich bratr J. Š. s  podílem 1/8 k celku. V domě sestávajícím z jedné bytové jednotky o velkosti 4+1 s příslušenstvím bydlí téměř celý život žalovaný, který nemá jinou možnost bydlení; za užívání domu spoluvlastníkům nic neplatí. Z rozhodnutí většinových spoluvlastníků pozbyl žalovaný právo předmětné nemovitosti užívat. Podle   a , věta první (dále „“) soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost  nemovitosti vyklidit;  pro přiznání práva na bytovou náhradu neshledal podmínky.

Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 30. června 2004, č. j. -61, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2006, č. j. -85, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalovaný je povinen vyklidit nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro O. kraj, Katastrální pracoviště v O. na listu vlastnictví č. 297 pro katastrální území H. V., obec H., a to pozemky p. č. 274, p. č. 275 a objekt bydlení č. p. 65 na pozemku p. č. 274 a vyklizené předat žalobci do 15-ti dnů od zajištění náhradního bytu“.Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho závěr ohledně povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit. Za podstatu sporu považoval otázku, zda povinnost spoluvlastníka, jehož právo užívat byt ve společném domě zaniklo rozhodnutím ve smyslu , vyklidit byt lze vázat na zajištění bytové náhrady. Konstatoval, že žalovaný původně v domě bydlel na základě rodinněprávního vztahu, poté na základě existence spoluvlastnického podílu, tedy na základě relevantního právního důvodu. Žalovaný má právo na zajištění bytové náhrady podle analogického užití ; žalobě by bylo možno vyhovět bez toho, že by vyklizení bylo vázáno na zajištění bytové náhrady žalovanému pouze pokud by žalobce prokázal, že poskytnutí této náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy ( ). To však  prokázáno nebylo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „OSŘ“). Poukazuje na rozdílnost názorů soudů obou stupňů při posuzování otázky bytové náhrady pro žalovaného. Zatímco soud prvního stupně vycházel z ,  a vzal v úvahu y, a 4d a Protokolu 1 Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž uzavřel, že nelze z konstituovat právo na bytovou náhradu, odvolací soud dovodil, že je nutno aplikovat , zejména s tím, že při nedostatku výslovné úpravy nutno použít ustanovení obsahem a účelem nejbližší. Při konstatování, že žalovaný užíval byt ve společném domě oprávněně a že toto právo posléze zaniklo, odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaný při minoritním spoluvlastnickém podílu užíval celou nemovitost, včetně přilehlých pozemků, aniž by za to cokoliv spoluvlastníkům platil. Odvolací soud si nevytvořil skutkové podklady k posouzení otázky, co vlastně žalovaný v nemovitosti užívá, když je nepochybné, že s bytem užívá i přilehlé prostory, příkladně garáž a pozemky, které s bytem nemají souvislost. Proto není správné, že soud zavazuje žalovaného vyklidit pozemek p. č. 275 v návaznosti na zajištění náhradního bytu. Odvolací soud tak  pochybil, neboť žalovanému umožnil užívat celou nemovitost včetně pozemků bez specifikace bytu, a to vše vázal na zajištění náhradního bytu. Pojmově zaměnil předmět řízení, neboť použil a násl. na právní vztahy spojené s užíváním nemovitosti, když ta, jak je vymezena v žalobním žádání, není pojmově shodná s předmětem bytu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soud vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalovaný odkazuje na závěry odvolacího soudu, jež pokládá za správné. Připomíná, že neužívá zahradu, včelín, kolnu, garáž, půdní prostory, ani sklepy a pokud jde o úhradu za užívání bytu, domáhal se v minulosti jednání o této otázce. Navrhuje, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl.

Nejvyšší soud   po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Je-li podána vlastnická žaloba na vyklizení bytu, je třeba v případě, že žalovaný užíval byt na základě neodvozeného práva, které již zaniklo, vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady za analogického použití ; spoluvlastník, jehož  právo užívat byt ve  společném domě zaniklo rozhodnutím spoluvlastníků ve smyslu ustanovení , má právo na zajištění bytové náhrady  (R 22/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na zajištění bytové náhrady však nelze vázat vyklizení pozemků přiléhajících k domu nebo jiných prostor v domě, které neslouží k bydlení (garáž apod.).

V dané věci vázal odvolací soud na přidělení bytové náhrady vyklizení celého objektu ve spoluvlastnictví účastníků, včetně pozemků, aniž vyčlenil prostory, které netvoří byt užívaný žalovaným a jejichž vyklizení tedy nelze vázat na přidělení bytové náhrady. Jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ 241a odst. 2 písm. b) ]. Dovolací řízení je řízením přezkumným a proto v něm nebylo možno přihlédnout k námitce žalovaného, že určité prostory, jejichž vyklizení mu bylo uloženo, neužívá.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než  rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu