Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2752/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobce K. P., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2005, č. j. -178, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody ve výši 394.214,- Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudů obou stupňů v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. o vydání předběžného opatření tím, že návrhu nebylo vyhověno a že v průběhu řízení došlo v období od 10. 9. 1997 do 2. 4. 1999 k průtahům. Žalobci tak měla vzniknout škoda sestávající z nákladů, které byl nucen vynaložit na udržení provozuschopnosti elektrocentrály v době, kdy mu z důvodu domnělého porušení zákona byla přerušena dodávka elektrické energie do domu.

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 8. 2004, č. j. -149, žalobu na zaplacení částky 394.214,- Kč, „nákladů řízení na řízení předběžného opatření žalobce ve věci sp. zn. a nákladů tohoto řízení dodatečně specifikované“ spolu s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že návrh na vydání předběžného opatření, jenž byl předán k poštovní přepravě dne 11. 9. 1997, byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 1997, č. j. -28, zamítnut, a to poté, co žalobce na výzvu soudu dne 18. 9. 1997 zaplatil soudní poplatek a dne 26. 9. 1997 (faxem) a dne 29. 9. 1997 (originálem) odstranil vady žalobního návrhu; odvolací soud usnesením ze dne 31. 12. 1997, č. j. -42, toto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování. Dříve, než bylo na den 23. 3. 1998 nařízeno jednání, které bylo z důvodu závady v doručení odročeno na 1. 4. 1998 a následně na 29. 4. 1998, činil soud prvního stupně úkony k přípravě ústního jednání (ve dnech 6. 2. 1998 a 10. 3. 1998). Poté, co bylo v mezidobí soudy obou stupňů rozhodováno rovněž o návrhu žalobce ve věci přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce, soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 8. 1998, č. j. -42, návrh na nařízení předběžného opatření opětovně zamítl. K odvolání žalobce ze dne 17. 9. 1998 (v jeho doplněném znění ze dne 6. 10. 1998) odvolací soud usnesením ze dne 24. 2. 1999, č. j. -84, toto usnesení potvrdil. Na základě tohoto skutkového stavu soud prvního stupně v řízení o náhradu škody dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že v průběhu řízení vedeného pod sp. zn. došlo k průtahům, tj. k nesprávnému úřednímu postupu. Nárok žalobce posuzoval podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, s tím, že v roce 1997 platný nestanovil pro vydání předběžného opatření (kromě předběžných opatření vydaných podle ustanovení ) žádnou lhůtu ani neupravoval možnost odmítnutí návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti. Z tohoto pohledu pak soud prvního stupně přistoupil k posouzení úkonů prováděných soudy obou stupňů v průběhu celého řízení o vydání předběžného opatření, aniž by shledal delší časovou nečinnost, kterou by bylo možné považovat za průtah v řízení. Žalobce navíc neusnesl ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a tvrzenými průtahy na straně soudu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 6. 2005, č. j. -178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovými zjištěními i právními závěry zejména v tom, že žalobci se nepodařilo prokázat průtahy v řízení, z nichž dovozoval nesprávný úřední postup soudů v řízení vedeném pod sp. zn. . K námitce odvolatele soud uvedl, že nebyla-li škoda uplatňována z titulu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, důvodně se soud prvního stupně nezabýval správností rozhodnutí vydaného v řízení, v němž mělo dojít k průtahům.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž po podrobné rekapitulaci průběhu řízení odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jím navrhované listinné důkazy ze spisu sp. zn. a ze správních řízení souběžně probíhajících s řízením o vydání předběžného opatření, které měly prokázat průtahy v řízení a neexistenci právního důvodu k zásahu do pokojného stavu a práv navrhovatele, a tím i ohrožení zdraví a životů uživatelů domu. Dovolatel spatřuje nesprávnost zjištěného skutkového stavu v tom, že se soud prvního stupně kromě průtahů předchozího řízení nezabýval rovněž v řízení o náhradě škody „meritem žalobního návrhu“, za což považuje přezkoumání zákonnosti rozhodnutí ve věci ochrany pokojného stavu podle ustanovení § 5 obč. zák. v řízení vedeném pod sp. zn. , jímž byl návrh žalobce na vydání předběžného opatření zamítnut. Nesprávnost úředního postupu dovolatel dovozuje rovněž z porušení poučovací povinnosti soudů obou stupňů vyplývající z ustanovení Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvádí, že se odvolací soud v právním posouzení nároku na náhradu škody způsobené tvrzenými průtahy v soudním řízení neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Navíc z obsahu dovolání není zřejmé, v čem dovolatel spatřuje otázku zásadního právního významu, jež by přípustnost dovolání podle ustanovení založila. Dovozuje proto, že dovolání je nepřípustné, a navrhuje jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatel, aniž by formuloval otázku zásadního právního významu, nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci; podle dovolatele jsou skutková zjištění neúplná, neboť soudy neprovedly jím navrhované listinné důkazy ze spisu sp. zn. a ze spisů správních řízení probíhajících souběžně s řízením o vydání předběžného opatření. Dovolatel tedy v tomto směru činí výtky založené na vlastní představě o rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci, čemuž odpovídá spíše dovolací důvod podle ustanovení Námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. citované ustanovení), přitom přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Vytýká-li dovolatel soudům obou stupňů procesní pochybení, jež spatřuje v tom, že nebyl poučen podle ustanovení , ani tím neuplatňuje dovolací důvod podle , který je zde jediným způsobilým dovolacím důvodem, nýbrž dovolací důvod podle (řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle ustanovení sám o sobě nezakládá, neboť k vadám řízení lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné.

K námitce dovolatele, že soudy obou stupňů nepřezkoumaly zákonnost rozhodnutí vydaných v řízení vedeném pod sp. zn. , lze pro úplnost dodat, že soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, nýbrž je jím ve smyslu ustanovení vázán.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce neobsahuje způsobilé dovolací důvody, nelze mít za to, že by z hlediska dovolacích námitek mělo rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam; je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ve smyslu ustanovení tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2006

JUDr. Petr V o j t e k, v. r.

předseda senátu