Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 493/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. , byl obviněný J. E. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „v době od srpna 2004 do února 2005 v P., ani jinde úmyslně neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem L. E. a M. E., která mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. s právní mocí ode dne 25. 4. 2003, ve výši 2.000,- Kč měsíčně na nezl. L. a ve výši 2.000,- Kč měsíčně na nezl. M., splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky oprávněných osob B. E., přičemž za předmětné období dluží na výživném částku 28.000,- Kč, kdy úmyslné zavinění je spatřováno v tom, že ačkoliv byl v předchozí době, a to od 4. 2. 2004 do 31. 5. 2004 veden na Úřadu práce, musel být pro nespolupráci sankčně vyřazen a sám si neopatřil zaměstnání s pravidelným měsíčním příjmem tak, aby mohl, byť částečně svou vyživovací povinnost plnit.“ Za to byl podle § 213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. E., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. c), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. E. uznal vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. spáchaným tím, že „od srpna 2004 do února 2005 v P. ani jinde neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezl. dětem L. E. a M. E., jejíž výše byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 20. 2. 2003, a to v částce 2.000,- Kč měsíčně na nezl. L. a ve výši 2.000,- Kč na nezl. M., přičemž výše vyživovací povinnosti odpovídá možnostem obžalovaného a je v souladu s potřebami nezl. dětí, a za uvedenu dobu zaplatil k rukám oprávněné matky dětí B. E. pouze částku 2.000,- Kč dne 21. 8. 2005, 3.000,- Kč dne 10. 9. 2005 a 5.000,- Kč dne 30. 9. 2005, tedy dodatečně a za uvedenou dobu tak dluží na výživném částku 18.000,- Kč, v kritické době obžalovaný neprojevil vážný zájem o zaměstnání a ani se neevidoval na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a v důsledku toho nemohl pobírat ani podporu v nezaměstnanosti.“ Za to jej odsoudil podle § 213 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.

Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 a rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. E. prostřednictvím svého obhájce dne 20. 3. 2006 dovolání (viz 2. str. dovolání „Dovolávám se do rozsudku OS pro Prahu 6, sp. zn. ze dne 21. 6. 2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. ze dne 3. 10. 2005“), v němž neuvedl odkaz na žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný vyjádřil a odůvodnil výhrady vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody s tím, že splnil podmínky uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zák. a k jeho nápravě by postačil i trest odnětí svobody podmíněně odložený na delší zkušební dobu s možným doplněním trestem obecně prospěšných prací.

V závěru svého dovolání pak navrhl, aby „Obvodní soud pro Prahu 6 zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a uložil trest podmíněný.“

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že dovolání obviněného směřuje výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně, není v něm uvedeno, o jaký dovolací důvod jej obviněný opírá a jeho závěrečný návrh je zcela nelogický. V návaznosti na to státní zástupce uvedl, že se obviněný neřídil ustanovením § 265a odst. 1 tr. ř. ani poučením, které je obsaženo v citovaném rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání proto nesplňuje základní předpoklad k tomu, aby mohlo být kvalifikovaným podkladem k zásahu do právní moci soudního rozhodnutí, a není přípustné. Obviněný se neřídil ani ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř., jímž jsou upraveny obsahové náležitosti dovolání. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání obviněného J. E. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný J. E. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká).

Dále bylo třeba zjistit, zda obviněný J. E. podal předmětné dovolání včas, tj. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. v případech, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Současně je třeba zmínit i ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř., podle něhož je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.

Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. zjistil, že shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen obviněnému J. E. a jeho obhájci JUDr. L. V. dne 21. 11. 2005 (viz dodejky založené na č. l. 75 p. v. spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem připadl na den 23. 1. 2006.

Z uvedeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 stejně jako ze spisu Nejvyššího soudu sp. zn. vyplývá, že dne 13. 1. 2006 bylo posledně jmenovanému soudu doručeno podání samotného obviněného ze dne 10. 1. 2006 označené jako „dovolání“ proti předmětnému rozsudku Městského soudu v Praze, v němž obviněný uvedl, že je nepodává prostřednictvím obhájce („Právního zástupce nemám který by mě zastoupil a tak se na Vás obracím osobně …“).

S ohledem na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku však zákon v ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.). Z obsahu napadeného rozsudku Městského soudu v Praze je přitom zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje.

To znamená, že právně relevantní dovolání (§ 265d odst. 2 tr. ř.) obviněný J. E. podal teprve dne 20. 3. 2006 (viz č. l. 104) prostřednictvím obhájce JUDr. L. V.

Na základě skutečností rozvedených v předcházejících odstavcích je třeba shrnout, že ve věci obviněného J. E. uplynula lhůta pro podání dovolání dnem 23. 1. 2006. Jestliže v této lhůtě bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného, které obviněný označil jako „dovolání“, o dovolání ve skutečnosti nejde, neboť nebyla splněna zákonná podmínka, že obviněný musí dovolání podat prostřednictvím obhájce. To dále znamená, že s podáním obviněného nelze spojovat ani žádný účinek spočívající ve včasném podání dovolání (tj. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.). Za dovolání ve smyslu ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. je nutno považovat až dovolání obviněného podané dne 20. 3. 2006 prostřednictvím obhájce JUDr. L. V. Je tedy třeba vycházet z toho, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno teprve dne 20. 3. 2006, tzn. opožděně. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom podle § 265e odst. 4 tr. ř. není přípustné.

Jinak řečeno, podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu § 265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, a proto s ním nelze spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle § 265e tr. ř. Učinil-li tedy obviněný uvedené podání sice ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně, ale dovolání podal prostřednictvím svého obhájce až po uplynutí této lhůty, jde o dovolání podané opožděně a jako takové ho dovolací soud odmítne podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. publikované pod č. T 679 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazku 4/2004) .

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř., toto dovolání podle citovaného ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. května 2006

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý