Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 101/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2002, sp. zn. , v trestní věci obviněných J. V. a V. U., byl obviněný V. U. pod bodem II. a) uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a pod bodem II. b) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými ve výrokové části rozsudku. Podle § 140 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej soud za podmínek § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí, jež jsou specifikovány v uvedeném výroku.

O odvoláních, která oba obvinění podali proti tomuto rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. , jímž obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 6. 8. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný V. U. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce. V rozsahu napadeného výroku dovolání směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný vytkl rozhodnutím soudů obou stupňů konkrétní vady, které podle jeho názoru existenci výše uvedeného dovolacího důvodu plně opodstatňují. V petitu svého dovolání pak navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i vadné řízení mu předcházející podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř. věc tomuto soudu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že námitky dovolatele dílem pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají, a v té části, kde byl sice citovaný dovolací důvod uplatněn relevantně, nelze podle státní zástupkyně považovat dovolání za opodstatněné. Navrhla proto, aby dovolací soud o dovolání obviněného V. U. rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že se toto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítá, a toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Procesní postavení obviněného jako osoby oprávněné k podání dovolání vyplývá z ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť obviněný může podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Dále bylo třeba zjistit, zda obviněný V. U. podal předmětné dovolání včas, tj. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. v případech, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Současně je třeba připomenout i ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř., podle něhož je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

V posuzovaném případě obviněného V. U. Nejvyšší soud z předloženého spisu Městského soudu v Praze (sp. zn. ) zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. , bylo obviněnému doručeno dne 16. 9. 2002 a jeho tehdejší obhájkyni JUDr. I. S. dne 13. 9. 2002 (č. l. 521 spisu). S ohledem na ustanovení § 265e odst. 1, 2 tr. ř. to znamená, že konec zákonné dvouměsíční dovolací lhůty připadl na pondělí dne 18. 11. 2002, když dne 16. 11. 2002 byla sobota (srov. též ustanovení § 60 odst. 1, 2, 3 tr. ř. o počítání lhůt).

Ze spisu Nejvyššího soudu sp. zn. vyplývá, že dne 12. 11. 2002 bylo tomuto soudu doručeno podání obviněného ze dne 11. 11. 2002 označené jako „dovolání“ proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Praze, v němž obviněný V. U. výslovně uvedl, že je nepodává prostřednictvím advokáta, a vysvětlil důvody, které jej k takto učiněnému podání vedly (údajná pracovní neschopnost jeho obhájkyně a nemožnost si ve výkonu trestu v krátké době opatřit jiného obhájce).

S ohledem na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku však zákon v § 265d odst. 2 tr. ř. výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.). Z obsahu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, je zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje (str. 12 usnesení).

To znamená, že právně relevantní dovolání ( tr. ř.) by obviněný V. U. podal teprve dne 8. 4. 2003 (č. l. 564/2) prostřednictvím obhájce JUDr. M. S., jenž mu byl za podmínek , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokátem rozhodnutím České advokátní komory ze dne 23. 12. 2002. Jestliže obhájce v tomto podání mj. uvedl, že se jedná o „zdůvodnění dovolání“, které dovolatel jinak podal v zákonné lhůtě, považoval Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání za nezbytné toto tvrzení ověřit a za podmínek tr. ř. provedl prostřednictvím Městského soudu v Praze příslušné šetření. Z vyžádaného písemného vyjádření obhájce (č. l. 597 spisu) zjistil, že si obviněný dovolání podal sám a jeho text se nachází u Nejvyššího soudu (viz sp. zn. ), a že obhájce následně zpracoval „odůvodnění jeho dovolání na základě přímých osobních konzultací s odsouzeným“. Podle vyjádření předsedkyně senátu soudu prvního stupně (č. l. 599) není ve spise jiné dovolání obviněného V. U., než to, které bylo sepsáno JUDr. M. S.

Na základě skutečností rozvedených v předcházejících odstavcích lze dovodit, že ve věci obviněného V. U. uplynula lhůta pro podání dovolání dnem 18. 11. 2002. Jestliže v této lhůtě bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného, které obviněný označil jako „dovolání“, o dovolání de facto nejde, neboť nebyla splněna zákonná podmínka, že obviněný musí dovolání podat zásadně prostřednictvím obhájce. To dále znamená, že s podáním obviněného nelze spojovat ani žádný účinek spočívající ve včasném podání dovolání (tj. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.). Za dovolání ve smyslu ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. je nutno považovat až dovolání obviněného podané dne 8. 4. 2003 prostřednictvím obhájce JUDr. M. S. (se všemi náležitostmi předpokládanými ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř.), byť se v něm naznačuje, že jde toliko o odůvodnění jinak včas podaného dovolání. S tímto tvrzením se z již konstatovaných důvodů nelze ztotožnit a je třeba vycházet z toho, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno teprve dne 8. 4. 2003, tzn. opožděně. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom zákon nepřipouští (§ 265e odst. 4 tr. ř.).

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného V. U. dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. února 2004

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler