Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2892/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil městský soud rozsudek ze dne 2. 11. 2004, č.j. -23, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 vyloučil žalobcův nárok na mzdu u plátce mzdy P.-T. V., spol. s r.o. a pohledávku z účtu žalobce u K. b., a.s. z exekuce vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávku z účtu žalobce u peněžního u není možné exekucí postihnout, neboť žalobce, jenž jediný má z tohoto účtu za peněžním ústavem pohledávku, není povinným v exekučním řízení. Přitom je nerozhodné, čí prostředky jsou na účet žalobce vloženy. Totéž platí obdobně i ve vztahu k žalobcovu nároku na mzdu.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – namítá žalovaná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že vznikl-li exekučně vymáhaný závazek za trvání manželství a jako takový je součástí společného jmění žalobce a povinné Ing. J. K., lze provést exekuci na majetek patřící do tohoto společného jmění. Takovým majetkem podle názoru žalované mzda žalobce je, a proto pro její vyloučení není zákonný důvod. Totéž platí i o pohledávce z účtu žalobce u peněžního u, na němž jsou uloženy prostředky patřící do společného jmění manželů. Bylo-li by rozhodující pouze to, kdo je ve smlouvě uveden jako majitel účtu, vznikla by nerovnost při nahlížení na tyto pohledávky v exekuci oproti jejich vypořádávání při zániku manželství, v konkursu nebo v dědickém řízení. Navíc exekuce není prováděna přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, nýbrž přikázáním jiné peněžité pohledávky; ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu proto nelze na tento případ aplikovat. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Judikatura vyšších soudů je konstantní v tom, že exekuce srážkami ze mzdy manžela povinného a přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného je nepřípustná.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalovaná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Závěr odvolacího soudu, že pro pohledávku vůči povinné nelze provést exekuci srážkami ze mzdy jejího manžela, je v souladu s ustálenou soudní praxí vycházející z toho, že mzda náleží za vykonanou práci zaměstnanci a jemu se i vyplácí ( a , věta první, , , o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku). Právo na mzdu musí – aby mohlo být exekucí postiženo – náležet povinnému, proti němuž směřuje exekuční titul. Do společného jmění manželů náleží jen vyplacená a převzatá mzda; způsob exekuce srážkami ze mzdy ovšem vylučuje, aby k takovému vyplacení a převzetí mzdy zaměstnanci došlo (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 9, ročník 2005 pod č. 148).

V souladu s ustálenou soudní praxí je i závěr, že pro pohledávku vůči povinné nelze provést exekuci přikázáním pohledávky z účtu jejího manžela. Vzhledem k tomu, že tento způsob exekuce se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu u, je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy; podstatná je pouze skutečnost, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má pohledávku z účtu u peněžního u, kterou lze exekucí postihnout. Pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, přitom není součástí společného jmění; do něj mohou patřit jen peněžní prostředky z účtu již vybrané (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2001 pod č. 4, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2002 pod č. 75). To platí i v případě, že pohledávka z účtu byla (nesprávně) postižena přikázáním jiné peněžité pohledávky.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( , věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci podle , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, spočívajících v částce 1.125,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , a ) sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle Nákladem řízení je rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 228,- Kč, kterou je právní zástupce žalobce povinen z odměny a náhrady odvést ( ). Celková částka nákladů dovolacího řízení činí 1.428,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. dubna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu