Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1857/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. 6. 2004, č.j. -5, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou); svůj právní názor o materiální nevykonatelnosti titulu odvolací soud – podobně jako soud prvního stupně – dovodil ze závěru, že „z fotokopie bloku na pokutu nevyplývá“, že by povinný byl poučen o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích jejího nezaplacení (náležitosti předepsané ustanovením , o přestupcích).

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), oprávněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti titulu. Dovolatel má zato, že ověřenou fotokopií tiskopisu bloku na pokutu (na místě nezaplacenou) podepsaného povinným prokázal, že ten o způsobu zaplacení pokuty (složenkou) poučen byl, a že fotokopií rubu části A bloku, opatřeného doložkou vykonatelnosti (jež nastala dnem 2. 8. 2003), doložil také poučení povinného o lhůtě splatnosti pokuty (1. 8. 2003); že byl povinný poučen o následcích nezaplacení pokuty (vymáhání nedoplatku „bez dalšího“ daňovou exekucí), pak měl za doloženo kopií výzvy z 5. 8. 2003, na niž povinný nereagoval.

Dovolání, přípustné sice nikoli na základě samotného ustanovení , jak to nesprávně dovozuje oprávněný, ale teprve podle něho ve spojení s ustanovením písm c/, odst. 3 (jak to plyne z ustanovení /zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán jeho rozporem s dosavadní standardní judikaturou dovolacího soudu, viz níže/), je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku materiální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný závěrem, že blok na pokutu na místě nezaplacenou neobsahuje náležitosti předepsané ustanovením ).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Odvolací soud se sice, pokud jde o hodnocení materiální vykonatelnosti titulu v návaznosti na náležitosti předepsané pro rozhodnutí vydaná v blokovém řízení ustanovením , řídil usnesením Nejvyššího soudu z 12. 4. 2001, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 4, avšak při právním hodnocení, zda jsou požadované náležitosti v předmětném, tedy k výkonu navrženém rozhodnutí skutečně obsaženy, již opomenul závěry přijaté v dalším uveřejněném rozhodnutí, a to v usnesení z 29. 4. 2004, sp. zn. (v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 143). V něm totiž Nejvyšší soud formuloval závěr, že stvrdil-li povinný převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení podpisem na části A bloku vydaného Ministerstvem financí podle , je předložení této části bloku dokladem o tom, že povinný převzal vykonatelné rozhodnutí (část B takového bloku), a byl tak poučen ve smyslu ustanovení uvedeného zákona. V daném případě oprávněný ověřenou fotokopii části A bloku (včetně ověřené fotokopie jejího rubu), v níž povinný svým podpisem stvrdil převzetí části B bloku a složenky, předložil, nemá tedy oporu právní závěr soudů obou stupňů, že z předloženého dokladu poučení povinného předepsané ustanovením „nevyplývá“. Pokud pak jde o poučení o následcích nezaplacení pokuty, to sice z fotokopií líce ani rubu části A bloku neplyne, bylo však oprávněným prokázáno výzvou z 5. 8. 2003, č.j. OF/34702-03/6967-03/kop (pokud soud neměl její doručení za doloženo /povinný ovšem nedoručení výzvy netvrdí/, měl o procesní povinnosti v tomto směru oprávněného poučit, viz též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 7. 2. 2006, sp. zn. , jehož závěrů lze užít obdobně).

Lze tedy uzavřít, že právní závěr soudů obou stupňů o nedostatku materiální vykonatelnosti k výkonu navrženého rozhodnutí není správný.

Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil, a protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu k dalšímu řízení.

V novém usnesení bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dosavadního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. dubna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu