Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 912/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci na majetek povinného, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, dle nějž pokutový blok (jakožto exekuční titul) z formálního hlediska nesplňuje požadované náležitosti dle ustanovení , odst. 1, 3 a 4 , o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a ustanovení , o správním řízení ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to jednak z důvodu absence jména, příjmení a funkce oprávněné osoby, a jednak také neuvedením poučení o lhůtě splatnosti uložené pokuty a poučení o následcích jejího nezaplacení. V dané věci blok na pokutu dle názoru odvolacího soudu shora uvedené požadované náležitosti prokazatelně nesplňuje. Za tohoto stavu pak odvolací soud vyvodil závěr, dle kterého pokutový blok nemůže být v dané věci řádným exekučním titulem ve smyslu ustanovení písm e) , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Oprávněný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Podle jeho názoru je nesprávné posouzení podkladového rozhodnutí jako nevykonatelného, pokud odvolací soud považuje za nezbytný formální předpoklad vykonatelnosti pokutového bloku uvedení jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Tento požadavek nemá v ustanovení oporu a navíc lze oprávněnou osobu (v tomto případě obecního strážníka) identifikovat pomocí jeho identifikačního čísla uvedeného u jeho podpisu; tento způsob identifikace je navíc v souladu s ustanovením , o obecní policii ve znění pozdějších předpisů, upravujícím způsob identifikace strážníka obecní policie. Dovolatel dále namítá, že požadované poučení o způsobu zaplacení pokuty, lhůty splatnosti a následcích případného nezaplacení bylo řádně obsaženo v díle „B“ pokutového bloku, který byl předán povinnému, jenž převzetí této části pokutového bloku svým podpisem potvrdil. Navíc bylo předmětné poučení také doplněno samostatným poučením o možných způsobech úhrady uložené pokuty.

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a ve smyslu S. též o nařízení exekuce (, ).

Dovolání nelze upřít opodstatnění.

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním názoru, že nařízení exekuce pokutového bloku nelze vyhovět jednak proto, že v něm není ani poučení o lhůtě splatnosti uložené pokuty a poučení o následcích nezaplacení (1), a dále z důvodu, že v něm není uvedeno jméno, příjmení a funkce oprávněné osoby, když pouhý odkaz na služební číslo nepostačuje (2). Právě správnost uvedených názorů zpochybňuje dovolatel, když namítá nesprávné skutkové závěry a právní hodnocení, ke kterým došel odvolací soud. Odvolací soud podle odůvodnění svého rozhodnutí přitom ani zjištění o obsahu vykonávaného rozhodnutí nečinil, přesto – ve zjevném vztahu ke svému právnímu názoru vymezujícímu okruh relevantních náležitostí pokutového bloku - vychází skutkově z toho, že vykonávané rozhodnutí uváděné náležitosti prokazatelně nesplňuje.

Podle lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejde tím o jakoukoli skutkovou výhradu; v dovolacím řízení jsou významné zásadně jen námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že (naopak) pominul skutečnosti, které v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby dle až

Z pohledu nemůže obstát (nemá oporu ve spisu) skutkový závěr odvolacího soudu, že ve vykonávaném rozhodnutí chybí poučení o lhůtě splatnosti uložené pokuty a poučení o následcích jejího nezaplacení, odvolací rozhodnutí totiž skutkový stav titulu zjevně nijak nezjišťoval.

Již v usnesení ze dne 29.4.2004, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že okolnost, že při nařízení výkonu rozhodnutí, a platí to nepochybně i pro nařizování exekuce, soud zásadně neprovádí dokazování ( a násl. ), nevylučuje, že i zde může vyvstat potřeba přijmout závěr, který je svojí povahou zjištěním skutkovým; k tomu slouží zásadně (v tomto stadiu řízení o výkon rozhodnutí) specifické procesní prostředky, pro něž je příznačný zvláštní důraz na formu (srov. kupř. , , , ). To ale neznamená, že v dovolacím řízení (obecně) nelze uplatnit skutkovou námitku; přiměřené užití dovolacích důvodů podle (argument neúplnosti skutkových zjištění) nebo podle (argument jejich nesprávnosti) je i zde k dispozici.

Blokové řízení, které je v zákoně o přestupcích upraveno v ustanoveních §§ 84 až 86, je zvláštním druhem řízení o přestupcích; představuje zkrácený způsob vyřizování přestupků jako správních deliktů. Pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené zákonem o přestupcích nebo jiným zákonem ( ). Na pokutových blocích se vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena ( věta druhá ). Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty; převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí ( ). Bloky k ukládání pokut (pokutové bloky) vydává Ministerstvo financí ( ).

Bloky fakticky sestávají ze dvou částí – v prvé z nich jsou uvedeny rubriky k zápisu údajů o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena, další jejich část pak obsahuje poučení o způsobu zaplacení pokuty, lhůtě splatnosti a následcích případného nezaplacení, čemuž v prvně uvedené části pokutového bloku odpovídá rubrika, podle které pachatel přestupku svým podpisem stvrzuje, že převzal blok a složenku na pokutu na místě nezaplacenou.

Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat ( ).

Podle ustanovení se na řízení o přestupcích vztahují obecné předpisy o správním řízení (tj. ), avšak jen tehdy, není-li v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně stanoveno jinak.

Co do prvního argumentu (1) odvolacího soudu, dle kterého nedostatek exekučního titulu spatřuje v nedostatku poučení o lhůtě splatnosti uložené pokuty a poučení o následcích nezaplacení, odvolací soud zjevně a správně vycházel argumentačně z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v č. 1/2002 pod č. 4.

Tak se sice zabýval otázkou materiální vykonatelnosti z hlediska nezbytných náležitostí pokutového bloku jako titulu, jenž má být vykonán (v duchu závěrů výše uvedeného judikátu), avšak posuzoval ji výlučně ve vztahu k předpokladům obsahu dokladu, který byl oprávněným k návrhu na nařízení exekuce (resp. v průběhu řízení) tvrzen; stranou však ponechal možnost, že jím nemusel být obsah vlastního (skutečně vydaného) rozhodnutí v úplnosti vystižen.

V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud (R 4/2002) podrobně vysvětlil, že uložení pokuty v blokovém řízení a vydání bloku na pokutu na místě nezaplacenou, nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, představují akty vydané příslušným správním orgánem, osobou jím pověřenou, popřípadě orgánem určeným , nebo jiným orgánem, s cílem autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka řízení o přestupku; jde tedy o správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy) mající podobu individuálního správního aktu. Současně Nejvyšší soud dovodil, jaké obsahové a formální náležitosti takové rozhodnutí vydané v blokovém řízení (blok k ukládání pokuty, blok na pokutu na místě nezaplacenou) musí splňovat, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí; nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení. Převzetí bloku pachatel přestupku potvrdí; na pokutových blocích se rovněž vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena (srov. , větu druhou, , 3 ). Zároveň bylo dovozeno, že ustanovení a 85 odst. 4 je třeba považovat za lex specialis vůči ustanovení a , a proto je nesprávný závěr, pokud se formální požadavky na exekuční titul (pokutový blok) dovozují přímo z ustanovení .

Nelze přehlédnout, že i pro exekuci titulů správních platí - co do podmínek pro nařízení exekuce - požadavky vyslovené v § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu, dle nějž jsou exekučními tituly i vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy a že § 38 odst. 2 exekučního řádu požaduje, aby k návrhu na nařízení exekuce byl připojen originál nebo úředně ověřená kopie exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže je návrh na nařízení exekuce podáván u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně Ve smyslu exekučního řádu platí, že potvrzením o vykonatelnosti opatří exekuční titul ten orgán, který ho vydal. Se zřetelem k exekučního řádu pak je třeba vycházet z , dle nějž soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, a to u všech titulů; přichází-li v úvahu, že výkon rozhodnutí bude nutné zastavit, vyžádá si soud zpravidla vyjádření orgánu, který rozhodnutí vydal (odst. 3).

Jak již uvedeno – v této věci – odvolací soud neuvedl, jak dospěl ke svému skutkovému závěru o neprokázání jím uváděných náležitostí titulu, nicméně z jeho právních názorů zřetelně plyne, že již ty mu samy o sobě postačovaly k tomu, aby pominul okolnost, že jestliže oprávněný spolu s návrhem na nařízení výkonu nebo exekuce titul opatřený doložkou vykonatelnosti nepředložil, soud návrh neodmítne (nejde o důsledek jeho vady podle , 2 nebo exekučního řádu), nýbrž - z věcných důvodů - jej zamítne; nebyla totiž splněna podmínka, kterou zákon pro nařízení výkonu rozhodnutí stanovil a že přehlédl, že podle při výkonu rozhodnutí - a ve smyslu exekučního řádu při nařizování exekuce - soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí nebo exekuce týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech (srov. též , a zejména ). Takovou procesní povinností je též povinnost oprávněného, již pro něho zakládá citované ustanovení exekučního řádu. Pakliže ji oprávněný nesplnil, je soud povinen mu poskytnout poučení, v čem tkví nedostatek dosavadního postupu a jak jej lze napravit, a dát mu příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně; teprve neodstraní-li jej ani poté, může soud přistoupit k tomu, že návrh na nařízení exekuce (proto) zamítne. Soud tedy oprávněného k dodatečnému předložení titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti vždy vyzve; to platí nejen v případě, že oprávněný titul s návrhem na nařízení jeho výkonu nebo exekuce nepředložil vůbec, nýbrž i v případě, že tak učinil vadně, protože neúplně (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).Tím se posouzení návrhu na nařízení výkonu a exekuce přesouvá z roviny materiální vykonatelnosti titulu (z hlediska jeho obsahových náležitostí), z níž vycházel odvolací soud, do roviny hodnocení, zda oprávněný řádně splnil svoji (procesní) povinnost, tj. zda k návrhu na nařízení exekuce připojil zákonu odpovídající (formálně i obsahově úplnou)u o rozhodnutí, které bylo vydáno, a jež mělo být vykonáno. Nebylo-li možné vyloučit, že s návrhem na nařízení exekuce předložil oprávněnýu, jež v úplnosti vydané rozhodnutí nepředstavovala, plyne z předchozího, že se mu mělo dostat odpovídajícího poučení, jak ji má doplnit, aby požadavkům ustanovení exekučního řádu mohl dostát dodatečně. Jestliže tak odvolací soud neučinil, neposkytl oprávněnému poučení o jeho procesních povinnostech, ačkoli k tomu byl povinen ( ).

Z hlediska ustanovení exekučního řádu a je tím řízení před odvolacím soudem i v této věci zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jež má povahu (jiné) vady řízení ve smyslu , věty druhé,

S ohledem na výše uvedené právní závěry se pak podává, že nelze zatím souhlasit se závěrem odvolacího soudu, dle kterého nebyl povinný poučen o lhůtě splatnosti uložené pokuty a následcích jejího nezaplacení (1), jak mělo prokazatelně vyplynout z vykonávaného rozhodnutí.

Byla-li povinnému dle tvrzení oprávněného předložena část „B“ pokutového bloku a na části „A“ měl povinný vlastnoručním podpisem potvrdit, že „dnešního dne“ převzal blok (souladný s dikcí ) a složenku na pokutu na místě nezaplacenou, pak nemůže přinejmenším jako předčasný obstát skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že povinný nebyl řádně poučen dle ustanovení

Forma bloku k ukládání pokut sama zakládá okolnost, že pokutový blok jako vykonávané rozhodnutí (exekuční titul) sestává ze dvou částí, jež obě oprávněný v případě doručení poučovací části „B“ povinnému ani předložit nikdy nemůže. Tvrzení o existenci takové části oprávněný osvědčuje předložením části „A“ bloku obsahující povinným podepsané prohlášení, že blok převzal. Oprávněnému se tak v dané věci mělo dostat příležitosti, aby slovy zákona mohl prokázat a fakticky osvědčil formu vykonávaného titulu; k tomu se v dané věci nabízelo předložení části „A“ titulu a doloženým tvrzením o typu užitého pokutového bloku, tj. o pravidelném obsahu části „B“ bloku. Tvrzení a důkaz o nevěrohodnosti takového dokladu je pak logicky na povinném, jen ten totiž může disponovat skutečnou částí „B“ bloku a navrhovat tak jím důkaz a své tvrzení o opaku tvrzení oprávněného tak prokázat. (Ad absurdum vzato by jinak při akceptaci výkladu prezentovaného odvolacím soudem byly všechny řádně vystavené pokutové bloky vydávané Ministerstvem financí soudně nevykonatelné, a to již s ohledem na jejich konstrukci částí, jež v případě své realizace mají odlišný osud.)

S druhým argumentem (2) odvolacího soudu, dle kterého se nedostatek exekučního titulu spatřuje v neuvedení jména, příjmení a funkce oprávněné osoby, když pouhý odkaz na služební číslo tohoto subjektu nepostačuje, také nelze souhlasit. Jak již shora uvedeno, z se podává, že rozhodnutí v blokovém řízení mají podobu bloků k ukládání pokut (pokutových bloků) a že tyto bloky obsahují údaje (jejich rozsah musí korespondovat s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovenými), jež příslušný správní orgán, jím pověřená osoba, popřípadě jiný orgán určený zákonem o přestupcích nebo jiným zákonem, uvádí do předepsaných částí bloku k ukládání pokut (a samozřejmě také bloku na pokutu na místě nezaplacenou). Uvedené nezbytně i zde vede k závěru, že rozhodnutí v blokovém řízení mohou (a musí) být vydána jen formou bloků k ukládání pokut (pokutových bloků) obsahujících z hlediska formy takové údaje, které jsou, v souladu s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovenými, uvedeny na blocích pro tyto účely vydávaných Ministerstvem financí. Neuvedení všech, v souladu s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovených a na bloku předtištěných, údajů pak znamená nenaplnění požadavku na formální obsah tohoto druhu rozhodnutí. Ohledně formálních požadavků na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení tedy nelze použít obecnou úpravu platící pro rozhodnutí vydaná v přestupkovém (správním) řízení, ale ustanovení, která upravují v zákoně o přestupcích blokové řízení. Obdobně viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. 4/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

I v tomto případě tedy neobstojí skutkový závěr odvolacího soudu co do neúplné specifikace oprávněné osoby (2).

Poněvadž k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, pro důvody shora uvedené dospět nelze, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením zrušil a vrátil odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (, věta první za středníkem, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledku odvolacího řízení buď soud v novém rozhodnutí ve věci (, věta druhá, ), případně bude rozhodováno v poměrech hlavy VI. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. února 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu