Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 893/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. října 2002, č. j. -57, ve znění opravného usnesení ze dne 11. června 2003, č. j. -85, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 240.000,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 9. 7. 2001 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dalšího 2% úroku z prodlení z částky 240.000,- Kč od 9. 7. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2003, č. j. , -95, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení tak, že se zamítá žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 72.000,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 9. 7. 2001 do zaplacení; „v dalším, a to ve výroku o věci samé“, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho měnícímu výroku, podali žalovaní s odkazem na (dále jen „OSŘ“) dovolání, v němž vyslovili nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž napadené rozhodnutí vychází, t. j. uplatnili dovolací důvod podle . Navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu „ve změněném výroku“ zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně poukázala na to, že dovoláním je napaden výrok, jímž byla žaloba částečně zamítnuta. Tento výrok představuje procesní úspěch žalovaných, kteří tedy nejsou oprávněni proti němu podat dovolání. Žalovaní by mohli napadnout pouze potvrzující výrok, jímž jim byla uložena platební povinnost, ale proti tomu by dovolání bylo přípustné jen podle a v takovém případě by dovolací důvod podle nebylo možno použít. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání žalovaných odmítnuto.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „OSŘ“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Již v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, však Nejvyšší soud ČR vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor pak zaujal i v rozsudku z 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 154. V této věci soud prvního stupně svým rozsudkem žalobě v celém rozsahu vyhověl, zatímco měnícím výrokem napadeného rozsudku odvolacího soudu byla žaloba částečně zamítnuta. Změnou rozsudku soudu prvního stupně tedy nebyla žalovaným způsobena žádná újma odstranitelná zrušením měnícího výroku; naopak jejich odmítavé stanovisko k žalobou uplatněnému nároku tím bylo částečně akceptováno. Proto je nutno přisvědčit žalobkyni, že k podání dovolání proti tomuto výroku nejsou žalovaní subjektivně oprávněni. Pak ovšem dovolacímu soudu nezbylo, než jejich dovolání podle věty prvé a odmítnout.

Jen na okraj pak lze poznamenat, že je správná připomínka žalobkyně, že nesouhlas žalovaných s částečným vyhověním žalobě by bylo možno uplatnit pouze prostřednictvím dovolání přípustného podle . To však žalovaní neučinili, když ani podle obsahu ( ) nelze jejich dovolání posoudit jako mimořádný opravný prostředek napadající potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu; navíc uplatnili skutkový dovolací důvod, který by přípustnost dovolání podle nemohl založit a byl by i v případě přípustného dovolání nepoužitelný (srov. výslovné znění ).

Podle věty prvé, , a jsou žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ], stanovená podle , bodu 5., a částkou 7.650,- Kč, a dvakrát paušální částka náhrady výdajů podle a 3 po 75,- Kč. Důvod ke snížení odměny podle není v této věci dán. Advokát JUDr. I. P. totiž zastupoval žalobkyni v předchozím průběhu řízení jako ustanovený zástupce, zatímco v dovolacím řízení ji zastupuje na základě plné moci a v tomto řízení tedy učinil kromě vyjádření k dovolání ještě další úkon právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ve smyslu Solidarita žalovaných vyplývá z , platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 22. února 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu