Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 668/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. I. D. a b) PhDr. L. S., zastoupených advokátem, proti povinným 1) D. Š., zastoupenému advokátem, a 2) A. Š., pro 4.870.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , k dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 21. 10. 2004, č. j. -408, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. 5. 2004, č. j. -304, jímž městský soud udělil příklep M. P. s odůvodněním, že tento vydražitel učinil nejvyšší podání ve výši 3.900.000,- Kč.

V dovolání (zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje určení výsledné ceny dražených nemovitostí a stanovení výše nejnižšího podání, jež obojí považuje za chybné) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci ( , ve znění pozdějších ustanovení /dále též jen „“/), které spatřuje zejména v tom, že ač byla výsledná cena nemovitostí v dražební vyhlášce uvedena částkou 7.971.110,- Kč, z čehož plyne, že nejnižší podání podle mělo činit polovinu, tedy částku 3.985.555,- Kč, soud je stanovil výší pouze 3.900.000,- Kč, tedy částkou o 85.555,- Kč nižší. Tím pak byl vydražitel, jenž učinil nejvyšší podání (na základě takto nesprávně stanoveného podání nejnižšího), „protiprávně zvýhodněn“ a povinný naopak „poškozen“, jelikož výtěžek dražby by byl při správně stanoveném nejnižším podání vyšší. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu povinný spatřuje také v tom, že – podle jeho názoru – nesprávně byla stanovena i samotná výsledná cena nemovitostí, jelikož v období mezi jejím určením a dalším dražebním jednáním došlo ke změně poměrů spočívající v nárůstu tržních cen nemovitostí v důsledku vstupu České republiky do Evropské unie (dnem 1. 5. 2004).

Oprávnění navrhli odmítnutí dovolání již pro nedostatek zásadního právního významu k přezkumu nabídnutých otázek, jež „jsou pouze procesního charakteru“, navíc „bez žádaného bližšího zdůvodnění“.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatel však argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Touto, v daném případě procesněprávní, otázkou (posuzováno podle obsahu dovolání, jehož doslovným zněním je nesprávně, resp. nepřesně, zásadní právní význam přisuzován nikoli řešení právní otázky, nýbrž přímo „nesprávnému stanovení výsledné ceny dražených nemovitostí a nejnižšího podání“) je, zda lze stanovení nejnižšího podání – v rozporu s ustanovením – částkou menší než polovinou výsledné ceny ( ) kvalifikovat jako „porušení zákona při nařízení dražebního jednání“ ve smyslu ustanovení , a tedy jako důvod ke změně usnesení soudu prvního stupně o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje.

V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodné otázky uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené judikatury.

Zákonná úprava totiž rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto. Tak tomu je i u nejnižšího podání ( ), jež soud stanoví v usnesení, kterým nařizuje další dražební jednání ( ). V daném případě se tak stalo usnesením z 26. 3. 2004, č. j. -263, proti němuž žádný z účastníků, tedy ani povinný, odvolání nepodal, takže usnesení nabylo právní moci.

Porušením zákona při nařízení dražebního jednání ( ) rozumí judikatura i právní nauka (viz např. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, JUDr. Kurka a JUDr. Drápal, Linde, Praha 2004, str. 552) kromě případů, kdy např. dražební vyhláška byla vydána před právní mocí usnesení o výsledné ceně ( ) nebo kdy neobsahovala všechny výroky předepsané ustanovením , také případy, kdy některý z výroků byl v dražební vyhlášce uveden v rozporu se zákonem (což měl na mysli dovolatel). V souladu s tím, co bylo uvedeno výše o relativní samostatnosti jednotlivých fází exekuce, je však za takovéto posledně uvedené případy namístě považovat pouze ty, kdy nepříznivé důsledky „výroků v rozporu se zákonem“ nebylo možno odstranit jinak, tedy např. případy, kdy takový výrok v rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva apod. Tak tomu však není v případě, kdy oním „výrokem v rozporu se zákonem“ by měl být výrok o nejnižším podání podle ; to totiž soud stanoví v usnesení, jímž nařizuje další dražební jednání (, věta za středníkem, ve spojení s ustanovením ), proti němuž je ovšem přípustné odvolání. Protože proti tomuto usnesení povinný odvolání nepodal, v důsledku čehož nabylo právní moci kromě jiného i ve výroku, jímž bylo – byť v rozporu s ustanovením , a tedy nesprávně – stanoveno nejnižší podání, nelze tuto nesprávnost považovat za „porušení zákona při nařízení dražebního jednání“ ve smyslu , a tedy ani za důvod způsobilý vést ke změně usnesení o udělení příklepu v tom směru, že by příklep udělen nebyl.

Způsobilou založit přípustnost dovolání podle není ani námitka, že výsledná cena nemovitostí měla být určena nově, a to jako „aktuální tržní cena“ respektující „nárůst tržních cen nemovitostí v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie“. Pravomocným usnesením, jímž určil výslednou cenu, je soud v dalším průběhu výkonu rozhodnutí vázán a z ceny jiné (ať již stanovené novým usnesením vydaným podle , či novým údajem o výsledné ceně obsaženém v dražební vyhlášce / /) může – při respektování klauzule „rebus sic stantibus“ – vycházet jen, dojde-li k podstatné změně poměrů. Za takovouto změnu poměrů považuje soudní praxe i právní nauka (viz výše uvedená publikace, str. 531, dále Exekuce v soudní praxi, JUDr. Tripes, C.H. Beck, 2. vydání, Praha 2001, str. 408, 409) např. vážné poškození nemovitosti živelnou pohromou nebo změnu oceňovacího předpisu apod. Protože však – na rozdíl od odhadní ceny podle ve znění před novelizací , jež byla konstruována jako tržní – není účelem ocenění nemovitosti podle a 336a ve znění účinném od 1. 1. 2001 stanovení ceny, za kterou bude věc v řízení o výkonu rozhodnutí prodána, nýbrž pouze určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitost se při výkonu rozhodnutí prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až v samotné dražbě), nemůže být za změnu poměrů ve výše uvedeném smyslu považována změna jakési obecné hladiny tržních cen.

Pokud jde o dovolatelův odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. , ten je nepřípadný, jelikož věc jím přezkoumávaná byla posouzena podle ve znění před novelizací , a kromě toho v ní šlo o to, že obecný soud nerespektoval znalecký posudek a cenu dražených nemovitostí stanovil částkou odpovídající pouhým dvěma třetinám ceny tímto posudkem stanovené.

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Povinný podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, takže oprávněným vzniklo podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty spočívají v (maximální) částce 15.000,- Kč představující paušální sazbu výše odměny za zastoupení advokátem, sníženou na polovinu a zvýšenou o 20 procent (viz , , , , a , ve znění , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů – a v částce 150,- Kč dvou paušálních náhrad za poskytování právních služeb podle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu