Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2570/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 19. 4. 2004, č.j. -10, kterým okresní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. A. H., soudního exekutora. Námitky směřující proti správnosti exekučních titulů shledal odvolací soud neopodstatněnými, neboť věcnou správnost exekučního titulu ani správnost postupu soudu v řízení předcházejícím jeho vydání soud v exekučním řízení nezkoumá. Ne zcela správný údaj o místě bydliště povinné v usnesení o nařízení exekuce nemá vliv na věcnou správnost tohoto rozhodnutí. Možnost oprávněného vymáhat pohledávku zároveň proti povinné a proti druhé osobě z exekučního titulu zavázané je dána tím, že obě byly zavázány ke splnění téhož závazku společně; bude-li závazek splněn jednou z nich, může tuto okolnost namítat druhá návrhem na zastavení exekuce.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá povinná nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že odpovídají-li za plnění ze směnky dvě žalované jako povinné, je nesprávné, pokud je celá dlužná částka vymáhána pouze na ní. V nalézacím řízení bylo rozhodnuto chybně, neboť věřitel ze směnky nebyl totožný se žalobcem; původně vystavená směnka je neplatná, navíc při jejím vystavení byla povinná podvedena nesprávnými informacemi pana J. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Ačkoli povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, v dovolání přednesla, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Zjistil-li odvolací soud (a správnost tohoto skutkového zjištění nelze v dovolacím řízení přezkoumávat), že povinná a druhá z exekučního titulu zavázaná osoba jsou tímto titulem zavázány společně, pak jeho právní závěr, že oprávněný se může domáhat celého plnění na kterékoli z nich a plněním jedné z nich v rozsahu tohoto plnění závazek zaniká, je zcela správný a v souladu s výslovným ustanovením , ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení , na něž se dovolatelka (implicitně) odvolává, se v takovém případě neuplatní.

S námitkami směřujícími proti věcné správnosti exekučního titulu (že směnka je neplatná a že dovolatelka byla při jejím vystavení podvedena panem Jónem) se odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí, neboť věcnou správnost exekučního titulu soud při nařízení exekuce zkoumat nemůže; obsahem titulu je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Totéž platí o (teprve v dovolání vznesené) námitce, že věřitel ze směnky není totožný se žalobcem v nalézacím řízení.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu