Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1891/2009

U S N E S E N Í

REALIS, spol. s r. o.

P. B.

, zastoupenému Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223, pro 634.679,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2008, č. j. -37, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. -18, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. 2. 1998, č. j. -36, k vymožení pohledávky 634 679,- Kč s 6 % úroky z prodlení ročně ode dne 14. 9. 2005 do zaplacení, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Janu Tvrdkovou.

Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného. Uzavřel, že povinný nezpochybnil žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce. Za právně bezvýznamnou považoval námitku, že povinný měl dluh zaplatit společně a nerozdílně s dalším žalovaným a že on již svůj podíl zaplatil; záleží totiž na oprávněném, vůči komu exekuci povede.

Povinný, jenž přípustnost dovolání opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), vytýká oběma soudům, že nezkoumaly, zda je exekuční titul vykonatelný, a nepřihlédly k dohodě ze dne 7. 9. 2005, uzavřené mezi povinným a oprávněným. Tou byl nahrazen původní závazek povinného vyplývající z exekučního titulu závazkem novým ( ), který dne 13. 9. 2005 zanikl splněním povinného.

Oprávněný prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že dovolání považuje za bezdůvodné. Existenci dohody, na niž poukazuje povinný, nikdy nepopíral, avšak je přesvědčen, že podle této dohody nebylo sjednáno, že by nesplněná část závazku povinného zanikla. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12. části první ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (takovým podle obsahu je i usnesení o odmítnutí odvolání podle ve znění do 31. 10. 2009), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu, o který se však v projednávané věci nejedná, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( věta první ).

Dovolatel žádné argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.

Povinný vytýká, že soudy nepřihlédly k dohodě ze dne 7. 9. 2005 uzavřené mezi povinným a oprávněným, jež je tzv. privativní novací, a podle níž došlo k zániku jeho původního (solidárního) závazku z exekučního titulu.

Soudní praxe se ustálila na názoru, že je-li vykonávaným rozhodnutím stanovena platební povinnost několika povinným k zaplacení celého dluhu s tím, že plněním jednoho z těchto povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí (exekuci) proti jednomu z nich pro celou pohledávku (k solidární odpovědnosti dlužníků srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze uveřejněný pod č. 56/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. ).

Otázka, kterou dovolatel nabídl k přezkumu, je již řadu let vyřešena ustálenou rozhodovací praxí soudů. Podle ní při nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný splnil povinnost uloženou mu vykonávaným titulem; tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Stejně tak i okolnosti existence a splnění dohody o změně závazku z exekučního titulu jsou způsobilé být teprve až důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. ). Odvolací soud se tedy správně plněním povinného a dohodou ze dne 7. 9. 2005 při hodnocení předpokladů pro nařízení exekuce nezabýval. Je-li výkon rozhodnutí či exekuce nařízena neoprávněně a dojde-li k jejímu zastavení, projeví se tato skutečnost zpravidla při rozhodování o nákladech řízení. Odvolací soud tedy v tomto směru uplatnil názory v soudní praxi ustálené, standardní a nepochybné.

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce ( , ) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ).

Protože povinný nenabízí k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, která by byla způsobilá přípustnost dovolání podle založit, dovolací soud jeho dovolání bez jednání ( věta první ) odmítl pro nepřípustnost podle věty první a

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu