Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2120/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny České republiky, proti povinnému P. G., zastoupenému advokátkou, pro 10.044,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č.j. -52, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 11. 2003, č.j. -42, kterým okresní soud (k návrhu oprávněné) částečně zastavil výkon rozhodnutí o částku 461,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že řízení o výkon rozhodnutí se řídí dispoziční zásadou; návrhem oprávněné na zastavení výkonu rozhodnutí je soud vázán a musí k takovému návrhu řízení vždy zastavit. Má-li povinný zato, že výkon rozhodnutí měl být zastaven zcela, je na něm, aby v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí – zahájeném k jeho návrhu – prokázal, že jsou splněny podmínky dané , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Má zato, že v rozporu s ustanovením nebyly v průběhu řízení před soudy obou stupňů zjišťovány skutečnosti o jeho ústní žádosti o prominutí penále (jež mu bylo přislíbeno), ačkoli tyto skutečnosti nejméně ve dvou svých podáních tvrdil; soud se spokojil pouze se sdělením oprávněné ze dne 8. 11. 2002 a dále tyto skutečnosti nezkoumal. Odvolacímu soudu vytýká rovněž nesprávnost poučení o dovolání. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu , věty první, a – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (, věta první, ), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138).

Dovolateli však rozhodnutím, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl (na návrh oprávněné) výkon rozhodnutí (částečně) zastaven, újma nevznikla; jeho situace se naopak zlepšila, protože další kroky při realizaci výkonu nebudou ze strany soudu ohledně částky, o kterou byl výkon rozhodnutí zastaven, činěny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. ).

Protože v daném případě dovolání podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle , věty první, a právo na jejich náhradu, však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu těchto nákladů nemá právo žádný z účastníků

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu