Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 991/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 5. 2001, č.j. -71, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastavil (pravomocně nařízený) výkon rozhodnutí (usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. ) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu; o nákladech odvolacího řízení rozhodl městský soud tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o „ust. , s tím, že odvolací soud sám dovolání proti svému rozhodnutí připustil.“ Protože se podřídila povinnostem, které jí uložilo vykonávané rozhodnutí, sama navrhla zastavit výkon (návrh podřadila důvodu uvedenému v pod písmenem h/ ); o tomto návrhu však nebylo – ač být mělo – rozhodnuto, neboť soudy obou stupňů upřednostnily návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, který podala oprávněná. Výsledkem takového postupu podle dovolatelky je přetrvávající povinnost zaplatit státu pokutu, která jí byla za porušení povinnosti uložena.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu , věty první, a – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení ( , věta první, ), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, jež lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).

Dovolatelce rozhodnutím, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl (na návrh oprávněné) výkon rozhodnutí zastaven, újma nevznikla, její situace se naopak zlepšila, protože žádné další kroky při realizaci výkonu nebudou ze strany soudu činěny (ostatně stejné důsledky pro povinnou by nastaly v případě, kdyby bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí podle nebo h/ ). Zastavení výkonu rozhodnutí totiž neznamená, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2000, č.j. -11 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2000, č.j. -23), kterým byl výkon nařízen a povinné uložena pokuta ve výši 80.000,- Kč, ztrácí své účinky; jeho důsledkem je, že soud ve výkonu nepokračuje. Úkony, které byly dosud (do vykonatelnosti usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí zastaven) provedeny, účinnosti nepozbývají. Jinými slovy, jestliže pokuta již byla vymožena, nepřichází její vrácení povinné v úvahu, nebyla-li dosud zaplacena (jako je tomu v projednávané věci), soud ji již vymáhat nemůže, protože po zastavení výkonu nelze v jeho provádění pokračovat.

Nejvyšší soud proto – bez jednání ( , věta první, ) – dovolání odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a (povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu