Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 65/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. , byli obvinění K. a V. společně uznáni vinnými trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákona a obviněný K. sám trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný K. podle § 219 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 roků, obviněný V. podle § 219 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14, 5 roků. Pro výkon tohoto trestu byli oba podle § 39 odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou.

Oběma byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona dále uložen trest vyhoštění, a to na dobu neurčitou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že

I. obžalovaní K. a V. společně

dne 21. října 2003 po 10. hodině po vzájemné dohodě provedli přepadení B. – Z. v P., F. tím způsobem, že nejprve obž. V. vyzval majitele B. – Z. poškozeného R. N., k otevření vitríny s autorádii a poté, co se poškozený k vitríně sehnul, napadl jej v úmyslu usmrtit obž. K. opakovanými údery stavebním kladivem do hlavy, čímž poškozenému způsobil sedm hlubokých tržně zhmožděných ran na hlavě v oblasti čela, temena, týla a šíje, tříštivé zlomeniny lební klenby, spodiny lební, pohmoždění velkého rozsahu obou čelních a týlních laloků mozku, pravého spánkového laloku a levého temenního laloku, na následky těchto poranění poškozený dne 22. října 2003 zemřel, přičemž příčinou smrti bylo pohmoždění mozku velkého rozsahu s otokem mozku. Obžalovaný V. mezitím odcizil nejméně 5.000,- Kč na hotovosti, 35 ks mobilních telefonů různých značek, plynovou pistoli stříbrné barvy nezjištěné značky, obž. K. autorádio zn. Pioneer, tj. odcizili peníze a věci v celkové hodnotě nejméně 89.100,- Kč;

II. obžalovaný K. sám

v době od 17. září 2003 do 12. května 2004, kdy byl zadržen, se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozhodnutím P.ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Odbor pátrání a kontroly pobytu pod čj. SCPP-298/HK-OPK-SV-2003 ze dne 6. září 2003, které nabylo právní moci dne 12. září 2003 uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku s 5-ti denní lhůtou k vycestování.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 9. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dovolání.

A. K. směřuje své dovolání proti výroku o vině v bodu I. a výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Tvrdí, že předmětného trestného činu se nedopustil, na místě činu nikdy nebyl a o celé záležitosti ví jenom z doslechu a vyprávění. V průběhu celého řízení i před odvolacím soudem se snažil upozornit na důkazy, které měly být provedeny, aby byla zajištěna objektivnost celého řízení, jeho právo na spravedlivý proces a následně tak vyvrácena podezření a obvinění směřující proti jeho osobě, přičemž žádný z těchto návrhů nebyl akceptován a proveden. O důkazech, které byly provedeny v průběhu dokazování před oběma soudy, prohlašuje, že ani jeden z nich neprokazuje jeho vinu. V dalším odkazuje na svoji argumentaci z předchozí obhajoby především v rámci odvolacího řízení. Vyslovuje názor, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obě napadená rozhodnutí a aby „věc vrátil tak, aby byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta“, přičemž neuvádí, komu by dle jeho představy věc měla být takto vrácena.

V. V. obsahem svého dovolání napadá výrok o vině i o trestu odsuzujícího rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu druhého stupně s tím, že rozhodnutí spočívají dle jeho názoru na nesprávném právním posouzení a odkazuje se tedy na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že soudy vycházely z nesprávných zjištění a neúplně provedeného dokazování, přičemž některé jím navrhované důkazy byly nepřijaty, resp. odmítnuty, a některé byly hodnoceny jinak, než jak byly provedeny či byly posuzovány v rozporu s tímto jejich provedením. V další části odůvodněného dovolání pak tato svá tvrzení v několika bodech konkretizuje.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby rozhodl o vrácení věci do přípravného řízení státnímu zástupci. Ve svém návrhu neuvádí, zda má být rozhodnutím Nejvyššího soudu nějak dotčeno i rozhodnutí soudu druhého stupně.

K oběma podaným dovoláním podala své písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V obou případech konstatuje, že obsah dovolání je ve zjevném rozporu s použitými dovolacími důvody, neboť oba dovolatelé své argumenty zaměřují výhradně na postup obou soudů v rámci dokazování a při vypořádání se s obhajobou. Protože státní zástupkyně neshledává u žádného z podaných dovolání soulad s některým ze zákonných dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu, navrhuje, aby obě dovolání byla odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. v případě dovolání A. K. uplatněné dovolací důvody) lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, oba obvinění v něm uplatňují zmíněný dovolací důvod jen zcela formálně, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí pouze námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, zejména proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení provedených důkazů při zjišťování skutkového stavu.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určen k přezkoumávání skutkových zjištění soudu, jakož ani postupu při provádění či hodnocení důkazů, dovolání není možno považovat za „druhé odvolání“ a dovolací soud nemá charakter soudu třetí instance. Nejvyšší soud je skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně vázán. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů není určen k přezkoumávání námitek toho druhu, které uplatňují oba dovolatelé.

Je zcela zjevné, že žádný z dovolatelů ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší žádné námitky a argumenty, které by směřovaly k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž že pod záminkou formálně uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela evidentně žádají toliko revizi samotných skutkových zjištění soudu.

Formálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v dovolání A. K. by byl naplněn tehdy, jestliže by v rozhodnutí některý výrok chyběl nebo byl neúplný. Dovolatel však nic v tomto směru ve svém mimořádném opravném prostředku netvrdí. Tvrdí však, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Toto tvrzení by svým obsahem odpovídalo ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném znění, na které se ovšem dovolatel výslovně neodkazuje. Jelikož obsah tohoto dovolání neobsahuje ani žádné námitky, které by byly podřaditelné pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že - jak výše uvedeno - dovolání není v souladu ani s uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zjevné, že ani dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nebyl relevantně uplatněn.

Za výše uvedeného stavu věci se Nejvyšší soud nemusel zabývat ani nekvalifikovaně formulovanými návrhy v petitu obou dovolání.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z podaných dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného A. K. i dovolání obviněného V. V. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. února 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h