Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1176/2005

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 8. 2004, č.j. -6, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle exekutorského zápisu ze dne 13. 5. 2004, č. ExZ 34/2004, sepsaného JUDr. J. T., soudním exekutorem, k vydobytí pohledávky 3.053.775,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil výše jmenovaného exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že exekutorský zápis splňuje požadavky, jež na jeho obsah a formu kladou ustanovení a , 2

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu vyjádřeného v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), vytýká nesprávné právní posouzení věci. Dohoda o přistoupení k závazku společnosti Č. g., s. r. o. ( , občanského zákoníka ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), kterou uzavřel s oprávněnou a která je součástí exekutorského zápisu, je – pokud jde o náklady exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. – v rozporu se ; jde tedy o absolutně neplatný právní úkon. Jelikož hmotněprávním nositelem pohledávky nákladů exekuce je vždy soudní exekutor, není oprávněná, argumentuje dovolatel, věcně legitimována k podání návrhu na nařízení exekuce. Dalším důvodem absolutní neplatnosti uvedené dohody, a to v celém jejím rozsahu, tedy i pokud jde o přistoupení k závazku představujícímu jistinu pohledávky a její příslušenství, je nesvoboda vůle povinného; k jejímu sjednání „byl donucen pod nátlakem.“ Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s právními závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle , věty první, vázán).

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Jedním z předpokladů pro nařízení exekuce je, aby oprávněný, který podává návrh na nařízení exekuce, a účastník, který je v návrhu označen jako povinný, byli věcně (materiálně) legitimovaní. Na rozdíl od legitimace procesní ( ), jsou věcně legitimovány osoby, jimž exekuční titul přiznává právo, resp. ukládá povinnost k plnění, popřípadě jejich právní nástupci. Protože soud věcnou legitimaci zkoumá toliko z pohledu exekučního titulu (zde exekutorského zápisu, viz ), aniž by se zabýval jeho věcnou správností, tj. tím, zda odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků, nelze závěru, že oprávněné svědčí aktivní věcná legitimace, nic vytknout.

Otázky, které dovolatel výslovně označil za zásadně právně významné, takovými nejsou. Odvolací soud je totiž vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která dovodila, že ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda hmotněprávní úkon (zde dohoda o přistoupení k závazku), na jehož základě vzniká povinnému povinnost plnit, je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí exekutorského zápisu). Má-li povinný zato, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, může tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. ).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu