Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 941/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhaly, aby jim žalovaný zaplatil: žalobkyni a) 5.042,- Kč a žalobkyni b) 6.321,- Kč, oběma se 17% úrokem „ode dne podání návrhu“. Žalobu odůvodnily zejména tím, že byly v pracovním poměru u žalované jako administrativní pracovnice skladu s nástupním platem 5.000,- Kč měsíčně hrubého, že ke skončení pracovního poměru došlo zrušením ve zkušební době [u žalobkyně a) ze strany žalované ke dni 25.3.1996 a u žalobkyně b) jejím úkonem ke dni 15.3.1996] a že žalovaná jim nezaplatila mzdy za měsíc únor 1996.

Žalovaná se po zahájení řízení vzájemným návrhem domáhala, aby jí žalobkyně zaplatily na náhradě škody z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách každá částku 5.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 9.3.1996 do zaplacení.

Městský soud v Brně – poté, co usnesením ze dne 29.1.1999, č.j. -29, vyloučil vzájemný návrh žalované k samostatnému projednání - rozsudkem ze dne 29.9.2000, č.j. -47, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení 10.500,- Kč k rukám advokátky. Vycházeje z toho, že za měsíc únor a část března 1996 náležela žalobkyním za vykonanou práci mzda ve výši přesahující žalované částky, kterou jim žalovaná nezaplatila, (s tvrzením, že mzdy zadržela, neboť žalobkyně jí způsobily škodu), dospěl k závěru, že žaloba je „v celém rozsahu“ důvodná.

Podáním ze dne 19.4.2004 (doručeným soudu prvního stupně dne 20.4.2004) žalobkyně požádaly - s poukazem na připojený výpis z obchodního rejstříku ohledně žalované - o „opravu IČO firmy F., spol. s r.o., v rozsudku č. -47“.

Městský soud v Brně poté usnesením ze dne 19.5.2004, č.j. -56, „opravil záhlaví rozhodnutí vydaného pod č.j. -47, ze dne 29.9.2000, jež nabylo právní moci 12.1.2000, tak, že IČO žalované má správně znít ..., namísto nesprávně uvedeného IČO ...“. V odůvodnění uvedl, že postupoval podle ustanovení

K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.10.2004, č.j. -62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací námitky žalované odmítl s odůvodněním, že na originálu „opravného usnesení“ je datum jeho vydání vyznačen, že připouští opravu chyb v psaní či počtech v rozhodnutí postupem podle ustanovení i bez návrhu a kdykoliv (tedy i po jeho právní moci) a že soud prvního stupně neměl důvodu postupovat podle ustanovení , neboť žaloba neobsahovala v označení žalovaného žádné zjevné vady, ale šlo o situaci, kdy „při vyhotovení žaloby došlo k chybě v psaní při uvedení IČ žalované a na tuto chybu bylo poukázáno žalobkyněmi až po vydání rozhodnutí“; ostatní údaje uváděné žalobkyněmi zcela nezaměnitelně individualizují žalovaný subjekt, který má i procesní subjektivitu, přičemž není rozhodné, že „název v některých podáních byl psán malými písmeny a v některých podáních velkými, tak, jak vyplývá z obchodního rejstříku“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná z důvodů uvedených v ustanovení a b) , dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že soudy žalovanou svým postupem (vydáním „opravného usnesení“) „zbavily možnosti se účinně bránit před soudem dokonce v rozporu se základními principy zakotvenými v Ústavníě práv a svobod ( – „…každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, … a v jeho přítomnosti …)“. V dalším doslova opakuje námitky uvedené v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně.    Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně a současně „řízení zastavil“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Protože usnesení soudů obou stupňů byla v této věci sice vydána po 1.1.2001 (usnesení soudu prvního stupně dne 19.5.2001 a usnesení odvolacího soudu dne 22.10.2004), avšak - vzhledem k tomu, že šlo o opravu záhlaví rozsudku Městského soudu v Brně vydaného dne 29.9.2000 - v souladu s ustanoveními bodu 11., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2001, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům řízení ve dnech 10.12.2004 (žalované – jejímu zástupci advokátovi) a 14.12.2004 (žalobkyním – jejich zástupkyni) a že dovolání žalované sepsané dne 18.2.2005 bylo podáno na poštu B.

(u orgánu, který má povinnost je doručit) k odeslání soudu dne 21.2.2005 ( ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 14.12.2004. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 14.1.2005. Protože dovolání bylo podáno až dne 21.2.2005, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyním v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. února 2006

JUDr. Mojmír Putna, v.r.

předseda senátu