Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2697/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu č. 1/376, IČ 00551023, zastoupené advokátem, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005 č.j. -258, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9.12.2003 č.j. -214, ve znění usnesení ze dne 16.6.2004 č.j. -234 a ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 5.10.2004 č.j. -249, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 611,50 Kč s dále specifikovaným příslušenstvím, co do částky 120.480,50 Kč a dále specifikovaného příslušenství žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce i žalovaná jsou povinni „nahradit“ České republice na nákladech řízení, každý 1.625,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

Odvolání žalobce podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze - poté, co sám provedl potřebná šetření - usnesením ze dne 30.3.2005 č.j. -258 odmítl a rozhodl, že „žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení“. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně opožděně (dne 30.3.2004), neboť zásilka s tímto rozsudkem adresovaná žalobci do místa jeho trvalého bydliště byla uložena na poště dne 4.2.2004, k doručení zásilky došlo podle ustanovení ve spojení s ustanovením v pondělí 16.2.2004 (tj. nejblíže následující pracovní den po desátém dni od uložení, i když se žalobce o uložení nedověděl) a patnáctidenní lhůta k podání odvolání ( věta prvá ) marně uplynula dnem 1.3.2004. Odvolací soud proto „dle podané odvolání pro jeho opožděnost odmítl, aniž by se mohl zabývat věcnou správností napadeného rozsudku“.

V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobce namítal, že „odůvodnění MS je zcela absurdní, neboť žalobce veškeré lhůty řádně dodržel“. Nařídil-li odvolací soud na 30.3.2005 jednání, žalobce se „důvodně domníval“, že na tomto jednání bude odvolání věcně projednáno, a „vůbec nevěděl a vědět nemohl, že MS se u něj hodlá zabývat otázkou doručování“. Podle jeho názoru odvolací soud „dle uveřejněného rozhodnutí ve sbírce rozhodnutí č. R 39/2001 nemohl a neměl bez dalšího šetření určit, že již první doručení zásilky (rozsudku soudu prvního stupně) založilo účinky doručení řádného“, a věc uzavřít odmítnutím odvolání. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních ( ) a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by navíc bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud - po provedení potřebných šetření a po provedení důkazů u jednání za přítomnosti účastníků, jako tomu bylo v posuzované věci - podle ustanovení odvolání pro opožděnost (obdobně srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž - jak ostatně správně uvedl odvolací soud v poučení obsaženém v napadeném usnesení - není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu